Přejít k obsahu

Císař na koni: Tizianův Karel V. u Mühlberku

Publikováno: • Čtení na 7 min

Tizian, Jezdecký portrét Karla V. u Mühlberku (1548), Museo del Prado, Madrid

Muž v černozlaté zbroji vyjíždí za úsvitu na tmavém koni z lesa, sám, s kopím v ruce, proti nebi pruhovanému červení buď východu slunce, nebo nedávného požáru. Kolem něj není žádné vojsko, za ním žádná bitva, nikde v dohledu žádný nepřítel. Je tu jen jezdec, kůň, dlouhá červená šerpa velitele a světlo. Ten muž je Karel V., císař Svaté říše římské, španělský král, vládce Nizozemí, Neapole a říše v Americe tak rozlehlé, že se říkalo, že nad ní nikdy nezapadá slunce, v roce 1548 vůbec nejmocnější člověk na světě. Malíř je Tizian, největší žijící portrétista. Obraz je Jezdecký portrét Karla V. u Mühlberku, visí v sále 27 muzea Prado v Madridu a je to obraz, který vynalezl podobu panovníka na koni jako symbolu samotné moci.

Každý pozdější obraz krále nebo vojevůdce triumfujícího na vzpínajícím se koni, každá bronzová jezdecká socha v každém evropském hlavním městě, každý propagandistický obraz vůdce v sedle pochází z tohoto jediného plátna. Tizian jezdecký portrét nevymyslel z ničeho, římští císaři se nechávali odlévat v bronzu na koni a renesanční umělci jezdce kreslili, ale Tizian spojil římskou císařskou tradici s novou psychologickou hloubkou olejomalby a vytvořil šablonu, kterou příštích čtyři sta let kopírovalo. Stát před ním v Pradu znamená stát u pramene vizuálního klišé tak všudypřítomného, že je těžké si uvědomit, že ho někdo musel vytvořit jako první.

Bitva, která byla sotva bitvou

Obraz připomíná skutečnou událost, bitvu u Mühlberku, svedenou 24. dubna 1547 na řece Labi v Německu. Karel V., zbožný katolík, válčil se Šmalkaldským spolkem, aliancí německých protestantských knížat, která se v důsledku Lutherovy reformace rozešla s Římem. U Mühlberku překročila jeho císařská armáda řeku a protestantské síly rozhodně rozdrtila a zajala jejich vůdce. Byl to vrchol Karlova dlouhého zápasu o udržení jeho rozlehlé, nábožensky se tříštící říše pohromadě, okamžik, kdy se zdálo, že katolický císař zvítězil.

Háček je v tom, že Karel, který strašlivě trpěl dnou, byl v té době tak nemocný, že se sotva udržel v sedle, a do některých částí bojiště ho možná nesli na nosítkách. Osamělý hrdinský válečník z obrazu je historicky nemocný sedmačtyřicetiletý muž v bolestech. Tizian to věděl a obraz je o to zajímavější, protože to, co vytvořil, není záznam toho, jak Karel v bitvě skutečně vypadal, ale idealizovaný obraz císařské autority, císař, jak chtěl být viděn, věčný, osamělý, mající vše pod kontrolou. Propast mezi dnavou skutečností a mýtem ozářeným úsvitem je celou genialitou zakázky. Tizian nemaloval zprávu z bitvy. Maloval moc.

Co Tizian vynechává

Nejrafinovanější na obraze je jeho prázdnota. Není tu žádná bitva. Dívejte se, jak pozorně chcete, a nenajdete žádný střet armád, žádné padlé nepřátele, žádnou pevnost, žádné prapory poražených. Jiní umělci by plátno nacpali podívanou na vítězství. Tizian to všechno odstraní a dá vám jen jezdce, samotného, jak vyjíždí ze stromů v chladném časném světle. Osamělost je poselstvím. Karel nepotřebuje v záběru armádu, protože on je říše. Jediná obrněná postava proti širému nebi nese víc autority, než by dokázal jakýkoli zástup vojáků, právě proto, že s ním o vaši pozornost nic nesoupeří.

Detail tváře Karla V. na Tizianově jezdeckém portrétu s habsburskou bradou a unaveným výrazem, Museo del Prado

Pak se podívejte na tvář, protože tu Tizian neidealizuje tak, jako idealizuje situaci. Císařova proslulá habsburská brada, vystouplý spodní ret a protáhlá čelist, výsledek generací dynastických sňatků mezi příbuznými, tu jasně je. Stejně tak únava. Tohle není tvář mladého hrdiny. Je to tvář unaveného, stárnoucího muže pod lesklou přilbou a Tizian, který Karla maloval mnohokrát a těšil se jeho důvěře jako žádný jiný umělec, ji nepřikrášlil do mládí. Právě ta kombinace dělá obraz velkým: tělo a prostředí jsou mýtické, nadčasové, božské, zatímco tvář patří skutečnému, konkrétnímu, vyčerpanému člověku. Tizian vám dává instituci i člověka zároveň.

Zbroj Karla V., světlo a červeň

Karel má na sobě skutečnou přehlídkovou zbroj, kterou vlastnil, černou ocel se zlatým rytím, a ta se dodnes dochovala v Královské zbrojnici v Madridu, pár minut od místa, kde obraz visí, takže si můžete prohlédnout skutečný předmět, který Tizian namaloval. Přes zbroj se táhne široká karmínová šerpa, šerpa katolického velitele, a táž červeň se rozlévá i do nebe za ním. To nebe je tichým mistrovským tahem obrazu. Je to úsvit, světlo nového dne svítajícího nad vítěznou říší? Nebo je to červeň válečných požárů, dým bitvy, která právě skončila? Tizian to záměrně nechává nerozhodnuté, takže císař navždy jede mezi východem slunce a požárem, mezi nadějí a násilím, a tato nejednoznačnost drží celý náboženský význam války v napětí.

Důležitý je i kůň. Nevzpíná se, necválá, není divadelní. Kráčí vpřed vyrovnaným, ovládaným krokem, s hlavou mírně skloněnou, zcela pod jezdcovou vládou, obraz moci, která se nepotřebuje předvádět. Horší malíř by nechal koně vzepnout, aby ukázal drama. Tizian ho nechá kráčet, protože muž, který se může světem pohybovat vlastním tempem, je mocnější než muž, jehož kůň se vymkl kontrole. Každý detail je vyladěný tak, aby říkal totéž v jiném rejstříku: tento muž vládne všemu, včetně okamžiku.

Proč je nejmocnější muž Evropy v muzeu v Madridu

Karel V. byl španělským králem a obraz přešel do španělské královské sbírky, která je základem Prada. Karel v roce 1556 abdikoval, vyčerpaný desetiletími pokusů vládnout říši příliš velké na to, aby se jí dalo vládnout, rozdělil své říše mezi bratra a syna a odešel do kláštera ve Španělsku zemřít. Jeho syn Filip II. zdědil Španělsko, Nizozemí, Ameriku i otcovu uměleckou sbírku, včetně tohoto portrétu a celé řady děl, která Tizian pro Habsburky po desetiletí vytvářel. Španělští Habsburkové byli Tizianovými největšími mecenáši a Prado má nejlepší sbírku jeho díla na světě, protože rod, který vládl Španělsku, ho celé století skupoval. Když se královská sbírka v roce 1819 stala veřejným muzeem, přišel s ní i císař na koni. Stejná dynastická sběratelská vášeň přivedla do téže budovy Boschovo peklo a Dürerův autoportrét.

Šablona, která pohltila svět

Důkazem síly obrazu je, jak úplně byl kopírován. Když se o století později stal Velázquez dvorním malířem Karlova pravnuka, maloval vlastní jezdecké portréty španělské královské rodiny ve vědomém dialogu s Tizianovým vzorem, a ty visí v Pradu nedaleko. Rubens mühlberský portrét kopíroval. Stejně tak Van Dyck, když maloval anglického Karla I. na koni. Rembrandt, David malující Napoleona při přechodu Alp, bronzoví generálové na podstavcích na stovce městských náměstí, to všechno se odvíjí od osamělého obrněného jezdce ve světle úsvitu. Tizian vytvořil gramatiku toho, jak udělat z panovníka osud, a panovníci si od té doby objednávají své obrazy v této gramatice.

Goya, Rodina Karla IV. (1800), pozdější královský portrét v Pradu, který ukazuje, jak jinak mohl dvorní malíř vidět své panovníky

Vyplatí se vidět Tizianova císaře vedle pozdějšího španělského královského portrétu, abyste ten rozdíl pocítili. Goyova Rodina Karla IV., namalovaná o dvě a půl století později a rovněž v Pradu, ukazuje španělskou královskou rodinu roku 1800 seřazenou v nádheře, a Goya ji, jak známo, nepřikrášlil: král vypadá prázdně, královna tvrdě a ješitně. Zatímco Tizian vystavěl kolem unaveného muže mýtus a učinil ho věčným, Goya ze svých panovníků mýtus strhl a ukázal je jako obyčejné, ba nevýrazné lidi. Oba obrazy rámují dějiny královského portrétu: Tizian vynalézá hrdinský obraz panovníka a Goya ho na konci řady potichu rozebírá.

Čeho si všímat

Začněte tím, co chybí, armádou, nepřítelem, bitvou, a pocítíte, jak prázdnota soustředí všechno na jediného jezdce. Pak se podívejte na nebe a rozhodněte se sami, jestli je to úsvit, nebo oheň, s vědomím, že Tizian chtěl, abyste se rozhodnout nedokázali. Přejděte k tváři a najděte habsburskou bradu a vyčerpání, skutečného člověka uvnitř mýtu. Sledujte koně a všimněte si, že kráčí, nevzpíná se, moc bez divadla. Nakonec si připomeňte, že zbroj je skutečný předmět, na který se můžete jít podívat o kus dál, a že nemocný, dnou sužovaný muž, který ji nosil, vládl větší části Země než kdokoli jiný naživu. Chiaro vám přímo před plátnem přečte o chybějící bitvě, o nebi mezi úsvitem a ohněm, o habsburské tváři i o ovládaném koni, takže rozhodnutí, která Tizian udělal, vám někdo ukáže, zatímco stojíte tam, odkud je vidíte.

Chcete-li Tiziana zasadit mezi díla, která shromáždila řada španělských králů, prohlídka toho nejlepšího v článku co vidět v Pradu staví císaře vedle Goyových poprav a Velázquezových Panen dvorních a průvodce návštěvou Prada vám ukáže, jak najít Tizianovy sály.