Přejít k obsahu

Anatomie doktora Tulpa, Rembrandtův průlom: každý chirurg jmenovitě

Publikováno: • Čtení na 16 min

Temná místnost, v níž se sedm vousatých chirurgů v bílých okružích tlačí kolem bledé mrtvoly na stole, zatímco vpravo lékař v černém klobouku zvedá pinzetou svaly na předloktí mrtvého a druhou ruku zdvihá; vpravo dole leží obrovská otevřená kniha.

V posledních lednových dnech roku 1632 oběsili v Amsterdamu zloděje jménem Aris Kindt. Jeho tělo připadlo městským chirurgům, kteří směli jednou ročně provést veřejnou pitvu, vždy na popraveném zločinci, a vybírali za ni vstupné. Někde v tom zimním davu stál velmi pravděpodobně mladý malíř, který právě přišel z Leidenu a dostal za úkol udělat z události skupinový portrét. Výsledkem je obraz, kterému dnes říkáme Anatomie doktora Tulpa. Rembrandtovi bylo dvacet pět.

Anatomie doktora Nicolaese Tulpa je obraz, který ho proslavil. Byla to jeho první velká zakázka v Amsterdamu a jeho první skupinový portrét, a během několika let se stal nejžádanějším portrétistou ve městě. Dnes visí v Mauritshuis v Haagu, pár sálů od Vermeerovy Dívky s perlou. A je podivnější, než se zdá. Každý živý muž na něm zaplatil, aby tam byl. Jednoho z nich možná namaloval někdo jiný. List, na kterém kdysi stála jejich jména, dnes ukazuje kresbu paže. A paže na stole, nejslavnější pitva v dějinách umění, není tak docela paží, jakou kdy nějaký anatom našel.

Anatomie doktora Tulpa v kostce

Anatomie doktora Nicolaese Tulpa se čtrnácti očíslovanými značkami: 1 doktor Tulp v černém klobouku, 2 Jacob Block, 3 Hartman Hartmansz s listem papíru, 4 Adriaen Slabbraen, 5 předkloněný Jacob de Witt, 6 Mathijs Kalkoen, 7 Jacob Koolvelt úplně vlevo, 8 Frans van Loenen nahoře, 9 mrtvola Arise Kindta, 10 vypreparované předloktí, 11 neporušená ruka, 12 otevřená kniha, 13 list papíru, 14 Rembrandtova signatura.

Čísla na obrázku odpovídají této legendě. Jsou naše, nikoli stará čísla, která kdysi někdo namaloval vedle portrétovaných. Jména se řídí běžnými identifikacemi Mauritshuis a historiků medicíny, a kde se badatelé neshodnou, tabulka to uvádí.

#PostavaKdo to jeKde ho najdete
1PřednášejícíDoktor Nicolaes Tulp, praelector amsterdamského cechu chirurgůVpravo, v černém, jediný s kloboukem
2Muž vzaduJacob BlockUprostřed, velký zrzavý knír, dívá se k Tulpově ruce
3Muž s listemHartman HartmanszVzadu vpravo, v měkkém okruží lemovaném kožešinou, dívá se na vás
4Muž, který nahlíží do knihyAdriaen SlabbraenDruhý zleva, pohled mu sklouzává k otevřené knize
5Muž v předklonuJacob de WittUprostřed, skloněný nad vypreparovanou paží
6Nejbližší posluchačMathijs KalkoenNejblíž Tulpovi, upřeně hledí na lékařovu zdviženou ruku
7Muž z profiluJacob Koolvelt, nejspíš přidaný pozdějiÚplně vlevo, naslouchá Tulpovi
8Muž na vrcholuFrans van LoenenVrchol pyramidy, hledí přímo ven z obrazu
9MrtvolaAris Kindt, rodným jménem Adriaen Adriaensz, oběšen za loupežNa stole, tvář napůl ve stínu
10Vypreparované předloktíLevé předloktí, stažené z kůže, aby byly vidět ohýbače prstůPod Tulpovou pinzetou
11Neporušená rukaPodle rentgenových snímků nejdřív namalovaná jako pahýlLeží na prostěradle v popředí
12KnihaMožná Vesaliova Fabrica, možná pozdější anatomická příručkaVpravo dole, opřená u nohou mrtvého
13List papíruSeznam jmen namalovaný přes kresbu pažeV ruce Hartmansze
14Signatura„Rembrant. f. 1632“Na zadní stěně, nad van Loenenem

Kdo je kdo na Anatomii doktora Tulpa: Rembrandt začíná kloboukem

Začněte kloboukem, protože tak začal i Rembrandt.

Nicolaesovi Tulpovi bylo té zimy třicet osm. Narodil se v Amsterdamu roku 1593 jako Claes Pieterszoon a medicínu vystudoval v Leidenu. Na začátku dvacátých let 17. století, kdy byly tulipány luxusním zbožím každého holandského kupce, si zvolil tulipán za svůj znak, pověsil ho na vývěsní štít svého domu na Keizersgrachtu a podle něj si změnil jméno. Tulp je nizozemsky tulipán. V roce 1628 ho cech chirurgů jmenoval praelector anatomiae, přednášejícím, který vedl každoroční veřejnou pitvu. Později byl čtyřikrát jedním z městských purkmistrů. Byl to přísný kalvinista se smyslem pro divadlo a obraz mu dopřává obojí.

Sedí stranou, vpravo, sám ve své polovině plátna. Sedm chirurgů se tísní vlevo. On má široký černý klobouk. Nikdo jiný ho nemá. Na skupinovém portrétu ze 17. století to není otázka módy. Je to hodnost. Klobouk říká, že tenhle muž je mistr a ostatní jsou jeho publikum.

Málem tam byl i druhý klobouk. Infračervený a rentgenový průzkum ukazuje, že muž úplně nahoře, Frans van Loenen, byl nejprve namalován s kloboukem, který byl později přemalován. Slabý stín dosud prozrazuje, kde seděl. Obvyklý výklad je ten nejprostší: dva klobouky by znamenaly dva mistry, a mistr mohl být jen jeden.

Sedm chirurgů, kteří si zaplatili, aby se mohli dívat

Muži vlevo nebyli elitou cechu. Byli to členové, kteří zaplatili, aby byli na obraze, a historici medicíny upozorňují, že několik z nich byli spíše méně významní chirurgové, kteří se přidali, aby se rozdělily náklady. Jméno, které si pamatuje každý, je Tulp. Jména těch, kdo zaplatili většinu účtu, je třeba dohledat.

Výřez se sedmi chirurgy v černém s bílými okružími, seskupenými do těsné pyramidy: jeden nahoře hledí přímo ven, několik se naklání doprava a dva vlevo jsou z profilu.

Starší amsterdamské anatomické portréty, například anatomie Aerta Pietersze z roku 1603, řadily chirurgy do řad čelem k divákovi, jako týmovou fotografii s mrtvolou uprostřed. Rembrandt své muže navršil do pyramidy a téměř každého nechal dívat se jinam. Každý je zachycen v jiném okamžiku téže myšlenky.

Jacob de Witt, číslo pět, se nad paží naklání tak daleko, že se mu okruží nahýbá. Dívá se na sval. Mathijs Kalkoen, číslo šest, muž nejblíž Tulpovi, se na paži vůbec nedívá. Upřeně hledí na Tulpovu zdviženou levou ruku. Jacob Block, číslo dvě, za nimi, s velkým zrzavým knírem, sleduje stejnou linii. Adriaen Slabbraen, číslo čtyři, jako by pokukoval po velké knize u nohou mrtvého, tak jako každý student anatomie porovnává učebnici s tělem.

Pak se pyramida uzavírá. Frans van Loenen nahoře a Hartman Hartmansz s listem hledí přímo z obrazu, na vás. Jsou kloubem mezi přednáškou a sálem. Teď patříte k publiku i vy.

Chirurg, kterého možná nenamaloval Rembrandt

Jacob Koolvelt, číslo sedm, úplně vlevo, se vymyká. Je v čistém profilu, naslouchá a je namalován plošněji a strnuleji než tváře vedle něj. Většina technologických studií dochází k závěru, že byl přidán až po založení první kompozice, a několik autorů tvrdí, že ho doplnil jiný malíř. Někteří říkají totéž o van Loenenovi na vrcholu. Doklady o pozdějších přídavcích jsou dobré. Doklady o jiné ruce jsou otázkou stylu a badatelé se o ně dosud přou.

Proč přidávat dalšího muže? Nejpravděpodobnější odpověď zní: peníze. Skupinový portrét platili portrétovaní a pozdní přispěvatel znamenal pozdě přidanou tvář. Noční hlídka o deset let později fungovala na úplně stejné ekonomice, a proto je jedním z jejích mušketýrů muž, který už byl mrtvý.

List, na kterém kdysi byla jména

Podívejte se na list v ruce Hartmana Hartmansze, číslo třináct. Dnes jsou na něm vidět slabé čáry, obrys paže s jejími svaly. Ne vždy tomu tak bylo.

Výřez horní části skupiny: chirurg se špičatým vousem hledí z vrcholu pyramidy pod slabým namalovaným nápisem Rembrant f 1632 na zdi, pod ním chirurg se zrzavým knírem a vpravo chirurg, který drží list papíru se slabou kresbou paže.

Na začátku 18. století podle Mauritshuis někdo portrétované očísloval a jejich jména namaloval jako seznam na Hartmanszův list. Zhruba dvě století byl list prezenční listinou a kresba, kterou tam umístil Rembrandt, ležela pohřbená pod ní. Pozdější restaurování odstranilo většinu té přemalby a paže se vrátila. List měl být ozvěnou paže na stole: kresba v ruce chirurga, tělo před ním a kniha na konci stolu.

Bez onoho nápisu z 18. století by sedm chirurgů bylo sedm anonymních okruží.

Teď se podívejte nad van Loenenovu hlavu, číslo čtrnáct. Na zeď se Rembrandt podepsal: „Rembrant. f. 1632“, přičemž f znamená fecit, vytvořil. Do té doby se podepisoval monogramem RHL, Rembrandt Harmenszoon z Leidenu. Tohle je jeden z úplně prvních obrazů, které podepsal jen křestním jménem, a jeho pravopis teprve ustaloval. Písmeno d přidal o rok později a ponechal si ho po zbytek života. Mladý muž odjinud, který podepisoval největší obraz své kariéry, se rozhodoval, jak se bude jmenovat.

Zloděj na stole

Tělo patří Arisi Kindtovi, číslo devět, a je to jediný člověk na obraze, který si nevybral, že tam bude.

Kindt se narodil jako Adriaen Adriaensz, muž z Leidenu s dlouhým rejstříkem krádeží a násilí. Prameny se v jeho věku rozcházejí; podle jedné tradice mu bylo dvacet osm, podle jiné čtyřicet jedna. Jeho posledním zločinem byl prý pokus oloupit v Amsterdamu jednoho muže o plášť. Většina pramenů datuje pitvu na 31. ledna 1632. Podle některých ho oběsili téhož rána, podle jiných o několik dní dříve. Tak či onak, načasování chirurgům vyhovovalo. Pitvy se konaly v zimě, kdy tělo vydrželo.

Výřez s mrtvolou na stole: tvář mrtvého, napůl ve stínu, je vlevo zakloněná; jeho hruď je bledá a hladká, levé předloktí je otevřené až na červený sval a neporušená ruka leží v popředí na bílém prostěradle.

Rembrandt mu přes tvář položil stín. Historici umění mu říkají umbra mortis, stín smrti, a prokazuje tichou laskavost: tělo zůstává tělem, a nestává se člověkem.

Pak je tu ruka, číslo jedenáct. Leží v popředí na prostěradle, celá a uvolněná. Rentgenové snímky plátna ukazují, že Rembrandt tam nejprve namaloval pahýl a ruku přes něj namaloval až potom. Nikdo neví proč. Kindt možná opravdu přišel o ruku při dřívějším trestu, nebo byl pahýl prvním nápadem, který někdo považoval za příliš drastický. Tak či onak, hotový obraz vrátil zloději ruku, kterou mu město vzalo.

Anatomická chyba v předloktí

A teď paže, číslo deset. Kvůli ní se lékaři o tento obraz přou už sto let.

Výřez s rukama doktora Tulpa: jeho pravá ruka drží pinzetu, kterou zvedá svazek červených svalů ze staženého předloktí mrtvého, zatímco zdvižená levá ruka ohýbá prsty, aby ukázala pohyb.

Tulp pinzetou v pravé ruce zvedá svaly, které ohýbají prsty, tedy flexory. Levou rukou ukazuje, co tyto svaly dělají. Jeho prsty se ohýbají v prostředních kloubech, zatímco klouby u dlaně zůstávají natažené. Nejde o řečnické gesto. Předvádí pohyb a člověk má pocit, že v příští vteřině zatáhne za šlachu a prsty mrtvého se ohnou stejně. Proto se Kalkoen dívá na lékařovu ruku, a ne na mrtvolu.

Potíž je v tom, kde svaly začínají. Na obraze se zdá, že flexory vycházejí z vnější strany lokte. Ve skutečné paži začínají na vnitřní straně. V roce 2006, ke čtyřstému výročí Rembrandtova narození, vypreparoval tým nizozemských chirurgů vedený Frankem IJpmou levé předloktí mužského těla, aby ho porovnal s obrazem, a dospěl k závěru, že obraz nesouhlasí: svaly na nesprávném místě, struktury, které by neměly být vidět, záhadný bílý pruh na straně malíčku. Jiní odborníci oponovali. Někteří tvrdili, že Tulp už sval od kosti uvolnil, aby ho mohl zvednout, což by vysvětlovalo jeho podivný začátek. Studie z roku 2007 určila bílý pruh jako šlachu vzácné svalové varianty, tedy vůbec ne jako chybu.

Paže navíc působí na tělo příliš velká a mnozí autoři se domnívají, že ji Rembrandt maloval podle zvlášť vypreparované paže nebo podle anatomické knihy. Spisovatel W. G. Sebald zašel ještě dál. V knize Saturnovy prstence tvrdil, že vypreparovaná ruka je pravá ruka nasazená na levou paži, a četl tu chybu tak, že se Rembrandt postavil na stranu mrtvého proti lékařům. Ne každý anatom s tím souhlasí, ale kdo to jednou slyšel, podívá se dvakrát.

A žádná skutečná anatomická přednáška v roce 1632 nezačínala paží. Nejdřív přišly na řadu vnitřnosti, protože se rozkládaly nejdříve. Na obraze je břicho nedotčené. Není to záznam pitvy. Je to portrét muže, který chtěl, aby si ho lidé pamatovali v jedné konkrétní póze.

Póza, kterou si Tulp vypůjčil od Vesalia

Ta póza má svůj zdroj. V roce 1543 vydal vlámský anatom Andreas Vesalius knihu De humani corporis fabrica, která založila moderní anatomii. Její portrét autora ho ukazuje, jak stojí u mrtvoly, drží vypreparované předloktí s rukou a zvedá ohýbače prstů.

Dřevořezový portrét vousatého muže ve vzorovaném kabátci, který stojí u stolu a drží vypreparované předloktí a ruku mrtvoly, nad ním nápis Andreae Vesalii.

Tulp ho znal. Znal ho každý anatom. Často se o něm píše, že chtěl být vnímán jako Vesaliův dědic, a obraz to tvrzení zviditelňuje: stejná paže, stejné svaly, stejná zdvižená ruka, o sto let později v Amsterdamu. Obří kniha vpravo dole, číslo dvanáct, může být přímo Fabrica; někteří historici soudí, že jde o novější anatomii vydanou v roce 1627. Tak či onak tam leží jako doklad učenosti.

Výřez pravého dolního rohu: bosé nohy mrtvého na konci stolu a vedle nich obrovská opřená otevřená kniha se zvlněnými stránkami, za níž stojí list s tištěným textem.

Obraz tak obsahuje tři paže: skutečnou na stole, nakreslenou na Hartmanszově listu a tištěné v knize. Rembrandt postavil celý obraz kolem jediného předloktí.

Z cechovní síně do Mauritshuis

Chirurgové pověsili obraz ve své cechovní síni ve Waagu, staré městské bráně na amsterdamském Nieuwmarktu, o kterou se cech dělil s dalšími řemesly. Téměř dvě století zůstal v držení cechu a poté vdovského fondu chirurgů. V roce 1828 ho fond nabídl k prodeji. Král Vilém I. aukci zastavil a nizozemský stát obraz koupil za 32 000 guldenů a poslal ho do své nové královské obrazárny v Haagu. Tam je od té doby.

Rembrandt namaloval pro tentýž cech ještě jednu anatomii, v roce 1656, Tulpova nástupce doktora Jana Deijmana, jak otevírá lebku popraveného krejčího jménem Joris Fonteijn. Ten obraz byl v roce 1723 těžce poškozen požárem v cechovní síni. Dochoval se jen střední fragment, ve sbírce Amsterdam Museum.

Fragment obrazu: mrtvola viděná od nohou, s otevřenou hrudí a břichem, zatímco ruce shora zvedají temeno lebky, aby ukázaly mozek; mladý muž vlevo drží lebeční klenbu jako misku.

Časté otázky k Anatomii doktora Tulpa

Kdo je na obraze Anatomie doktora Tulpa?

Doktor Nicolaes Tulp, přednášející, a sedm amsterdamských chirurgů: Jacob Block, Hartman Hartmansz, Adriaen Slabbraen, Jacob de Witt, Mathijs Kalkoen, Jacob Koolvelt a Frans van Loenen. Mrtvola je Aris Kindt, zloděj oběšený v lednu 1632.

Kde je Rembrandtova Anatomie doktora Tulpa k vidění?

V Mauritshuis, královské obrazárně na náměstí Plein v Haagu, vedle budov nizozemského parlamentu. V době psaní tohoto textu ji muzeum uvádí v sále 9.

Jak velká je Anatomie doktora Tulpa?

Plátno měří 169,5 × 216,5 centimetru, tedy téměř 1,70 metru na výšku a přes 2 metry na šířku. Postavy jsou téměř v životní velikosti.

Kolik bylo Rembrandtovi, když maloval Anatomii doktora Tulpa?

Bylo mu dvacet pět, když se v lednu 1632 konala pitva, a v červenci téhož roku mu bylo dvacet šest, proto se v knihách objevuje obojí. Byl to jeho první skupinový portrét a jeho první velká amsterdamská zakázka.

Je anatomie na obraze správná?

Většinou ano, ale ne úplně. Ohýbače prstů jako by vycházely ze špatné strany lokte a pitva, kterou v roce 2006 provedli nizozemští chirurgové, našla další nesrovnalosti, i když někteří odborníci tvrdí, že Tulp sval jen uvolnil, aby ho mohl zvednout.

Co znamená Anatomie doktora Tulpa?

Je to především skupinový portrét a teprve potom vědecká lekce. Představuje Tulpa jako nového Vesalia a chirurgy jako učené muže, a stínem na tváři mrtvého tiše připomíná, kdo za tu lekci zaplatil skutečnou cenu.

Na co se dívat a kde obraz vidět

Mauritshuis sídlí na adrese Plein 29 v Haagu, asi pět minut chůze od nádraží Den Haag Centraal. Je otevřeno denně od 10 do 18 hodin, v pondělí od 13 hodin. Základní vstupenka stojí 21 eur, návštěvníci mladší devatenácti let mají vstup zdarma a od ledna 2026 nabízí muzeum v posledních dvou hodinách dne vstupné za čtyři eura. Otevírací doba a ceny se mění, proto si před návštěvou ověřte informace na webu muzea.

Sál je malý, takže můžete přijít blízko. Podívejte se třikrát.

Nejprve ode dveří najděte světlo. Dopadá zleva shora na tváře chirurgů, bílá okruží a tělo, a Tulpa v černém oblečení nechává napůl ve stínu. Nejsvětlejší věcí na obraze je mrtvola.

Pak přistupte blíž a sledujte pohledy. De Witt na paži, Kalkoen na ruku, Slabbraen na knihu, van Loenen a Hartmansz na vás. Potom se podívejte na Tulpovu levou ruku a představte si, jak se prsty na stole ohýbají stejně. Když z této vzdálenosti posloucháte Chiaro, příběh pahýlu pod namalovanou rukou zazní ve chvíli, kdy máte oči ještě na prostěradle, a jen tak dává smysl změna, kterou nevidíte.

Nakonec se podívejte nahoru a doleva. Najděte slabý stín tam, kde býval van Loenenův klobouk, a nad ním signaturu, které chybí d.

Zastavení na naší stránce o Mauritshuis obraz projde za pár minut. Pokud vás baví číst takto zalidněné obrazy, Rembrandtova Noční hlídka o deset let později stojí na stejné aritmetice platících portrétovaných, jen na mnohem větším plátně. Dalšího malíře, který studoval mrtvá těla, aby je mohl malovat, najdete na Géricaultově Voru Medúzy, vytvořeném zčásti podle končetin, které si nosil domů z nemocniční márnice. A celá série obrazů rozluštěných postavu po postavě je shrnuta v přehledu Slavné obrazy, každá postava určená.

Osm mužů zaplatilo, aby si je na tomto obraze lidé pamatovali, a cech později napsal jejich jména na list papíru, aby na ně nikdo nezapomněl. Z listu se znovu stala kresba paže. Jméno, se kterým odchází většina návštěvníků, je to, které na něm nikdy nebylo: Aris Kindt, zloděj na stole, s tváří ve stínu a rukou, kterou mu Rembrandt vrátil.