
Postavte se v červenci v deset dopoledne na Pont Royal. Podívejte se doleva. Louvre se táhne podél pravého břehu na šest set metrů, je to budova tak velká, že oficiální turistická brožura drobným písmem přiznává, že kdybyste prošli každý sál, ušli byste patnáct kilometrů. Podívejte se doprava. Přes Seinu, možná necelých čtyři sta metrů na západ, stojí jediné bývalé nádraží se skoro desetimetrovými skleněnými hodinami tam, kde bývalo hlavní nástupiště. To je Musée d’Orsay. Krátká procházka. Dvě různá muzea. Jedna cesta do Paříže. Otázka, zda Musée d’Orsay, nebo Louvre, je první skutečné rozhodnutí, které v tomhle městě uděláte, a skoro každý ho udělá špatně ze stejného důvodu.
Tady je ten důvod. Louvre má ve stálé expozici 35 000 děl rozložených zhruba na 782 000 čtverečních stopách výstavních prostor. Musée d’Orsay má kolem 4 000 děl na 215 000 čtverečních stopách. To je asi osmkrát víc umění na méně než čtyřnásobné ploše. Na hodinu chůze. Na jednotku pozornosti. Orsay není menší bratranec Louvru. Je to úplně jiné zvíře a srovnání mezi nimi není o tom, které je „lepší“. Je o tom, na jaký druh muzea je váš mozek připravený v úterý odpoledne po croissantu a dvou espressech.
Tohle je průvodce, kterého nikdo nepíše, protože trvá na skutečné odpovědi. Ne „obě jsou skvělá“. Ne „záleží na vašich zájmech“. Skutečný názor a na konci skutečné doporučení.
Dvě budovy necelých čtyři sta metrů od sebe
Louvre byl postaven jako pevnost v roce 1190, ve čtrnáctém století se proměnil v královský palác, za Jindřicha IV. dostal Velkou galerii, 10. srpna 1793 byl za revoluce otevřen jako veřejné muzeum a od té doby neustále roste. Má křídla pojmenovaná po lidech, kteří ho pomáhali budovat. Denon. Sully. Richelieu. Napoleon v 19. století sbírku rozšiřoval kořistí z celé Evropy. Pyramida na nádvoří vyrostla v roce 1989. Samotná budova je starší než většina států a sbírka sahá od tři tisíce let starého mezopotámského zákoníku až po francouzský obraz dokončený v roce 1848.
Orsay je mladší. Victor Laloux ho navrhl jako železniční konečnou Gare d’Orsay pro Světovou výstavu v roce 1900. Bylo to první elektrifikované nádraží na světě. Vlaky sem přestaly jezdit v roce 1939, protože nástupiště byla na nové dálkové spoje příliš krátká. Budova pak třicet let stála poloprázdná. V roce 1977 rozhodl Valéry Giscard d’Estaing, že se z ní stane muzeum pokrývající léta 1848 až 1914, přesně tu chronologickou mezeru mezi tím, kde končí Louvre, a tím, kde začíná Pompidou. Otevřelo se v prosinci 1986. Přestavba trvala devět let a klenutá skleněná střecha starého nástupiště je dodnes stropem hlavní sochařské lodi.
První věc, kterou je u otázky Louvre, nebo Musée d’Orsay potřeba pochopit, je tedy to, že si tato dvě muzea nekonkurují. Jsou navržená tak, aby se navštěvovala po sobě. Louvre končí tam, kde Orsay začíná. Když jedno z nich budete mít rádi tak, jak se to sluší, druhé za ním zapadne na své místo.
Velikost Orsay ve srovnání s velikostí Louvru
Dám čísla vedle sebe, protože rozdíl v měřítku je první věc, přes kterou srovnávací články vesměs překlouznou.
Celková plocha Louvru: asi 72 000 metrů čtverečních výstavních prostor, tedy 782 000 čtverečních stop. Stálá expozice: 35 000 děl. V celé sbírce zhruba 380 000 předmětů. Roční návštěvnost před pandemií: 10,2 milionu. Rekordním rokem byl 2018. Soustředěná návštěva jednoho křídla trvá asi tři hodiny a většinu budovy nechá netknutou. Celá návštěva vlastně bez několika dní není možná.
Celková plocha Orsay: asi 57 000 metrů čtverečních hrubé plochy, z toho možná 20 000 metrů čtverečních skutečných výstavních prostor, tedy 215 000 čtverečních stop. Stálá expozice: kolem 4 000 děl. Celá sbírka: asi 80 000 předmětů, počítáme-li fotografie a kresby uložené v depozitáři. Roční návštěvnost: 3,3 milionu v nejlepším roce. Celá návštěva trvá tři až čtyři hodiny a všechno, co stojí za vidění, stihnete za pět.
Jde o tohle. Louvre má ve stálé expozici skoro devětkrát víc děl než Orsay. Orsay má asi 28 procent výstavní plochy Louvru. Když vydělíte počet děl čtverečními stopami, Orsay působí ve skutečnosti hustěji, ale každé z těch děl dostane víc stěny. Louvre svou sbírku namačkává. Musí. Když vaše stálá expozice zahrnuje Venuši Mélskou, Niké Samothrácké, tři Vermeery a největší plátno na světě, začnete věšet obrazy v sálech nad sebe.
V rozdílu hustoty je celá odpověď. Návštěva Louvru je vynucený pochod kolem většího množství umění, než dokáže vaše zraková kůra za jedno sezení zpracovat. Návštěva Orsay je spíš jako tříhodinová večeře s přáteli, při které si zapamatujete každého hosta. Ani jedno není horší. Jsou to různé činnosti.
Louvre, nebo Orsay jako první: vždycky Orsay
Tohle je názor, kvůli kterému jste sem přišli. Jděte nejdřív do Orsay. Pokud si první den v Paříži musíte vybrat jedno, vyberte Orsay. Pokud máte oba dny, dejte si první den Orsay a druhý den Louvre.
Důvodem je únava z rozhodování. Louvre požírá pozornost. I tříhodinová návštěva vás vyčerpá, protože budova je postavená na vytrvalost, ne na soustředění. Jen cesta z křídla Denon do křídla Richelieu za Vermeerovou Krajkářkou je desetiminutový pochod. Orsay je jediná budova se třemi podlažími nad sebou, uspořádaná chronologicky. Od Maneta v přízemí se k van Goghovi v pátém patře dostanete jízdou výtahem. Když odcházíte, chápete jasný oblouk: jak vypadala malba v roce 1848, co se s ní stalo v 60. letech 19. století, jak ji impresionisté rozlomili a co pak udělali Cézanne a van Gogh. To je jeden příběh, vyprávěný za tři hodiny v jedné budově.
Teď si dejte Louvre. Váš mozek má páteř, na kterou může věci zavěsit. Leonardova Mona Lisa visí v Salle des États za neprůstřelným sklem. Je menší, než si myslíte, a visí ve stejném sále jako Veronesova Svatba v Káni, největší obraz v Louvru. Když vejdete do křídla Denon po dni stráveném v Orsay, kladete si jiné otázky. Viděli jste, kam malba nakonec došla. Teď se díváte, odkud přišla.
Pokud pořadí obrátíte, bude Orsay působit jako dezert, který nedokážete dojíst. Louvre vás naladil na to, že olej na plátně přichází v určité hustotě, a vy budete tři hodiny procházet impresionisty a přemýšlet, kdy začne další sál. Tak se s Manetem setkávat nemáte.
Davy v Orsay a v Louvru: tady na tom opravdu záleží
V červencové úterý prodá Louvre asi 30 000 vstupenek. Většina těch návštěvníků chce vidět totéž: Monu Lisu, Venuši Mélskou, Niké Samothrácké. V Salle des États, kde visí Mona Lisa, platí pravidla pro pohyb davu, která připomínají řízení letového provozu. Budete čekat v pomalu se šoupající frontě, abyste se dostali na čtyři a půl metru k obrazu, který bez zoomu v telefonu stejně pořádně neuvidíte.
Orsay prodá týž den asi 10 000 vstupenek. Impresionistický sál v pátém patře se zaplní, ale nikdy v něm není tlačenice. Před Manetovou Olympií můžete v klidu postát pět minut, což stačí na to, abyste si s Chiaro prošli skandál ze Salonu roku 1865 a pochopili, k čemu byly ty deštníky. Páté patro za hodinami pojme ve špičce možná dvě stě lidí a místnost to unese. Sál s van Goghem je vždycky plný, ale ne neprůchodný.
Pokud nesnášíte davy a máte přesně jedno odpoledne, je Orsay třikrát méně stresující návštěva. Proto také lidé, kteří viděli obojí, nakonec ve vzpomínkách obvykle dávají přednost Orsay, i když jim rozum říká, že Louvre byl „důležitější“. Důležitost se špatně užívá při dvanácti tisících lidí na patro.
Musée d’Orsay a Louvre podle hodinek
Hrubá čísla pro plánování. Louvre: tři hodiny na soustředěnou prohlídku jednoho křídla. Pět hodin na dvě křídla a nejznámější díla. Celý den je zkouška přežití, kterou nikdo nevyhraje. Většina návštěvníků, kteří to zkusí, skončí ve čtvrté hodině v kavárně a mrká.
Orsay: tři hodiny jsou minimum. Čtyři jsou pohodlné. Pět znamená dlouhý oběd v Café Campana pod surrealistickou zlatou vlnou a druhé kolo impresionistickým sálem. Všechno zvládnete na jednu návštěvu. O to jde. Budova je ucelený zážitek na jedno posezení.
Obojí za jeden den: tři hodiny v Orsay dopoledne, devadesát minut na oběd a procházku přes Pont Royal, dvě a půl hodiny v Louvru odpoledne na křídlo Denon a sály italské malby. Tím za jeden den uvidíte Maneta, van Gogha, Moneta, Monu Lisu, Svatbu v Káni, Venuši Mélskou i Niké Samothrácké. Napjaté, ale proveditelné. Večerní plány vynechte.
Je Orsay lepší než Louvre: upřímná odpověď
Ne. A zároveň ano.
Louvre je větší, historicky významnější a všeobecněji oslavovaná sbírka. Co do čisté kulturní váhy vyhrává Louvre pokaždé. Díváte se na tři a půl tisíce let výtvarného umění ze čtyř kontinentů v jedné budově. Nic na světě se s tím přímo srovnat nedá.
Jenže „lepší“ není o váze. Pokud „lepší“ znamená „muzeum, které si za měsíc budete pamatovat živěji“, vyhrává Orsay. Pokud „lepší“ znamená „muzeum, kde se můžete pět minut dívat na obraz, aniž by kolem vás proudil dav“, vyhrává Orsay. Pokud „lepší“ znamená „muzeum, jehož budova je sama součástí umění“, je to remíza, protože Velká galerie Louvru je sama muzejním exponátem a stejně tak nádražní loď Orsay se skleněnou střechou. Pokud „lepší“ znamená „mám v Paříži jen jedno odpoledne“, je to Orsay.
Důvod, proč ve vláknech na Redditu o Louvru a Orsay vítězí Orsay o malý kousek, není v tom, že by Orsay mělo lepší obrazy. Je v tom, že Orsay předkládá své nejlepší obrazy v měřítku, pro které je lidský návštěvník stavěný. Louvre po vás chce hrdinství. Orsay po vás chce přítomnost.
Vedlejší role, které srovnávací průvodci vždycky vynechají
Lidé, kteří obě muzea srovnávají, přehlížejí, že sdílejí několik umělců a dělí se o několik sbírek. To je detail, který by měl změnit váš itinerář.
Manet je v Orsay, ne v Louvru. Monet je v Orsay. Renoir je v Orsay. Degas je v Orsay. Cézanne je v Orsay. Van Gogh je v Orsay. Gauguin je v Orsay. Pokud je malíř Francouz a tvořil mezi rokem 1848 a začátkem první světové války, jeho nejlepší díla jsou na druhém břehu řeky. To zahrnuje i obrazy, které si každý představí, když řekne slovo „impresionismus“.

Leonardo je v Louvru. Caravaggio je v Louvru. Vermeer je v Louvru. David je v Louvru. Géricault a Delacroix jsou v Louvru. Pokud malíř tvořil před rokem 1848, jeho dílo je v Louvru. Ta hranice je ostrá a zakladatelé Orsay ji stanovili záměrně, aby vyřešili problém stálé sbírky Louvru, která měla tisíc obrazů, k nimž nikdo nedošel.
Sochy se dělí jinak. Louvre má Venuši Mélskou, Niké Samothrácké, Michelangelovy Umírající otroky a Borghéského gladiátora. Orsay má Rodina. Chcete-li vidět model Brány pekel, malého Myslitele a Balzaka v županu, jdete přes řeku.
Co tedy dělat a v jakém pořadí
Tady je plán. Dva dny v Paříži. Vybíráte si, zda nejdřív Louvre, nebo Orsay, a pokud začnete v Louvru, vybíráte špatně.

První den dopoledne: dorazte do Orsay do 9:30. Sjeďte eskalátorem do přízemí. Strávte čtyřicet minut v sálech s Manetem. Udělejte dvacet kroků ke Courbetovi. Vyjeďte do prostředního podlaží na dvacet minut Rodina. Druhým eskalátorem vyjeďte do pátého patra na sedmdesát minut Moneta, Renoira, Cézanna, van Gogha a výhledu přes velké hodiny. Tři hodiny. Ve 12:30 jste venku.
První den odpoledne: oběd u Seiny. Přejděte Pont Royal. Do Louvru vstupte branou Porte des Lions (menší dav než u pyramidy). Dvě a půl hodiny v křídle Denon: sál italské malby, Salle des États kvůli Moně Lise a Svatbě v Káni, Velká galerie a ven kolem Venuše Mélské.
Druhý den dopoledne: pokud ho máte, vraťte se do Louvru na tři hodiny do křídla Richelieu. Francouzská malba, Vermeerové, mezopotámské starožitnosti. Pokud máte jen jeden den, tohle vynechte a vraťte se do Orsay na druhou hodinu v pátém patře.
Orsay je kratší, ostřejší a obohacující návštěva. Louvre je větší, těžší a historicky úplnější návštěva. V přímém souboji není správným tahem vybírat. Správným tahem je jít nejdřív do Orsay, aby Louvre dopadl, jak má.
Pointa
Měsíc po návratu z Paříže si budete Orsay pamatovat ve větách. Louvre si budete pamatovat v záblescích. Přesně tohle dělá rozdíl v hustotě osm ku jedné s mozkem v muzejních podmínkách. Louvre z vás udělá turistu. Orsay z vás udělá návštěvníka.
Dvě muzea. Necelých čtyři sta metrů od sebe. Jedno správné pořadí. Nejdřív Orsay.
Zdroje obrázků
- Denon Wing, Louvre 9 October 2017 001.jpg — Huỳnh Phạm So Ny’s Album. Zdroj, CC BY-SA.