
Na počátku 9. století n. l. už bylo Forum Romanum pastvinou pro dobytek. Ve 13. století k tomu mělo i odpovídající jméno: Campo Vaccino, kravské pole. Antické stavby tu ještě zčásti stály, ale nikdo se o ně už nestaral. Naplavený kal z povodní Tibery pohřbil původní dlažbu pod pěti nebo šesti metry hlíny. Kde zasedal senát, rostly stromy. Uvnitř Vestina chrámu se pásly kozy. Když malíř Giovanni Paolo Panini ve 40. letech 18. století skicoval Campo Vaccino, bylo forum loukou, ze které trčely pahýly sloupů a tu a tam nějaký oblouk. Turisté sem chodili na pikniky.
Forum bylo poprvé soustavně vykopáváno mezi rokem 1803 a 30. lety 20. století, archeology, kteří pracovali pro Papežský stát, pro sjednocenou italskou vládu a pak pro Mussoliniho, který chtěl mít císařskou minulost na očích jako propagandu režimu. Hlína se odvezla. Budovy se zčásti znovu postavily. Některé sloupy byly vztyčeny z původních bubnů. Dlažba Posvátné cesty, hlavní ulice fora, byla odkryta poprvé za dvanáct set let.
To, čím dnes procházíte, je výsledkem těchto vykopávek: hluboko vyhloubená proláklina mezi Kapitolem a Palatinem, lemovaná základy a částečně zachovanými stěnami asi třiceti samostatných antických staveb, každé z jiného století, namačkaných na sebe, protože město se pořád přestavovalo samo na sobě. Forum nepředstavuje žádný jednotlivý okamžik. Je to osm set let městského občanského života Říma stlačených do zhruba tří městských bloků. Když ruiny čtete ve správném pořadí, místo se samo znovu postaví.
Následuje forum od západu na východ, potom Palatin a to, na co se cestou dívat.
K čemu sloužilo
Údolí mezi Kapitolem a Palatinem bylo původně bažinou. Nejstarší Římané v 7. a 6. století př. n. l. ho vysušili stavbou Cloaky Maximy, stoky, která dodnes vede pod moderním forem a dodnes ústí do Tibery. Z vyčištěné půdy se stalo hlavní veřejné náměstí města. Kolem něj vyrostly instituce, které řídily římskou republiku a později císařství: budova senátu, soudy, hlavní chrámy, řečnické tribuny, císařské paláce. Na forum chodili Římané volit, vést soudní spory, obchodovat, obětovat, účastnit se pohřbů, poslouchat projevy císařů a dívat se na vojevůdce v triumfálních průvodech. Přes tisíc let bylo politickým, obchodním a náboženským středem města.
Zeměpisně je přitom velmi malé. Klasické forum bylo zhruba sto třicet metrů dlouhé a padesát široké, menší než fotbalové hřiště. Hustota dění v tomto prostoru byla mimořádná. Každá důležitá politická událost mezi založením republiky v roce 509 př. n. l. a pádem Západořímské říše v roce 476 n. l. se odehrála někde v hranicích fora nebo jeho bezprostředních rozšíření. Pomalá procházka, při které čtete ruiny v pořadí, se dá zvládnout zhruba za devadesát minut.
Západní konec: státní chrámy

Vstupte na forum od západu, od Kapitolu. První stavba, kterou uvidíte, je Saturnův chrám – osm zbylých sloupů z egyptské žuly, nahoře s částmi kladí. Chrám byl poprvé postaven v roce 497 př. n. l. a třikrát přestavěn. To, co stojí dnes, je obnova ze 4. století n. l. V klenutém sklepení pod podlahou chrámu byla uložena římská státní pokladna, aerarium. Chrám byl také středem každoročních prosincových saturnálií, týdenních zimních svátků, během kterých si otroci a páni vyměnili role a město v podstatě nedělalo žádné obchody. Křesťanské Vánoce, stanovené na 25. prosince, umístil papež Julius I. ve 4. století záměrně na poslední den saturnálií.
Hned vedle Saturnova chrámu stojí Portikus Dii Consentes, malá kolonáda přestavěná na konci 4. století n. l., kde původně stálo dvanáct zlacených bronzových soch hlavních bohů římského panteonu. Byl to jeden z posledních fungujících pohanských chrámů ve městě. Křesťanský císař Theodosius ho v roce 391 n. l. zavřel v rámci svého zákazu pohanského kultu.
O pár metrů dál na východ jsou Rostra, tribuna, z níž římští řečníci promlouvali k občanům města. Původně ji zdobila bronzová klovadla – rostra – ukořistěných válečných lodí z bitvy u Antia v roce 338 př. n. l., po nichž dostala jméno. Pohřební řeč Marka Antonia za Julia Caesara, kterou Shakespeare zrekonstruoval jako „Přátelé, Římané, krajané, popřejte mi sluchu“, zazněla z této tribuny den po Caesarově zavraždění v roce 44 př. n. l. Skutečná latinská řeč se nedochovala. To, co zaznělo, zrekonstruovali římští historikové o sto let později, pak Plútarchos o další století později a pak Shakespeare o dalších patnáct set let později. Tribuna tu pořád je. To přesné místo přejdete osmi kroky.
Oblouk a sloup

Vítězný oblouk na západním konci fora je oblouk Septimia Severa, dokončený v roce 203 n. l. Je dvacet tři metrů široký a dvacet pět vysoký, má tři průchody a v horní části čtyři velké reliéfní desky, které zobrazují císařova vítězná tažení proti Parthům na území dnešního Iráku. Latinský nápis přes horní část věnuje oblouk Septimiu Severovi a jeho dvěma synům, Caracallovi a Getovi. Když Septimius v roce 211 n. l. zemřel, dal Caracalla Getu zavraždit a nařídil proti bratrovi damnatio memoriae – vymazání jména. Podívejte se na nápis zblízka. Čtvrtý řádek, který původně zněl „a Getovi, nejvznešenějšímu Caesarovi“, byl vysekán a nahrazen frází, která chválí jen Septimia a Caracallu. Stopy dláta jsou dodnes vidět na bronzových písmenech, která už nesedí do otvorů, v nichž byla původně upevněna.
Pár metrů na východ od oblouku stojí Fókův sloup, patnáct metrů vysoký kanelovaný korintský sloup s latinským nápisem, který ho v roce 608 n. l. věnuje byzantskému císaři Fókovi. Je to poslední císařský monument postavený na Foru Romanu. Podstavec byl z druhé ruky, převzatý z dřívější sochy. Sloup sám byl nejspíš také z druhé ruky, vzatý z jiné stavby. V době, kdy byl Fókás takto poctěn, už forum prudce upadalo a téměř sto let se na něm nestavělo nic většího. Po Fókovi přestalo být forum místem, kde Římané něco stavěli. Sloup je interpunkčním znaménkem za dvanácti sty lety veřejného stavitelství.
Východní konec: soudy, chrámy a senát
Pokračujte po Posvátné cestě na východ. Po levé ruce máte Curii Julii, budovu senátu, kterou původně postavil Julius Caesar jako náhradu starší Curie Hostilie, jež vyhořela v roce 52 př. n. l. Dnešní budova je přestavba císaře Diokleciána ze 3. století n. l., dochovaná proto, že byla v 7. století přeměněna v kostel. Interiér je z velké části neporušený, včetně většiny původní mramorové podlahy. Můžete do něj vejít. Senátoři sedali na třech stupních mramorových lavic podél dlouhých stěn, předsedající úředník na straně apsidy. Akustika je mimořádná. Postavte se doprostřed místnosti a mluvte normálně; u apsidy vás bude dokonale slyšet. Budova byla navržena pro řečnictví a pořád funguje.
Dál na východ stojí kruhový Vestin chrám, kde vestálky udržovaly nepřetržitě hořící posvátný věčný oheň města. Původní chrám byl postaven v 7. století př. n. l., ale dochované základy a tři sloupy pocházejí z přestavby z roku 191 n. l., kterou provedla Julia Domna, manželka Septimia Severa. Vedle chrámu je Dům vestálek, velké sídlo s nádvořím, kde šest vestálek žilo během své třicetileté služby. Delší strany nádvoří lemují sochy starších vestálek.
Chrám Antonina a Faustiny s velkolepým portikem obráceným k Posvátné cestě postavil v roce 141 n. l. císař Antoninus Pius pro svou zesnulou manželku. Je to nejúplnější stavba na foru, protože byla v 7. století přeměněna v kostel San Lorenzo in Miranda a od té doby má nepřetržitě střechu. Sloupy původního portiku stojí dodnes v původní výšce, protože středověcí křesťané postavili kostel uvnitř chrámu, místo aby ho zbořili.
Chiaro vám při chůzi drží chronologii všech těchto staveb vedle sebe – Saturnův chrám vedle Vespasianova chrámu vedle Curie Julie vedle Fókova sloupu –, takže osm set let stavební činnosti navrstvených do pruhu dlouhého sto třicet metrů se stane čitelným v pořadí, v jakém je Římané skutečně stavěli, a ne jako jedna nerozlišená hromada kamení.
Palatin

Vystupte po cestě na jižní straně fora a jste na Palatinu. Je to prostřední ze sedmi římských pahorků a ten, na kterém bylo město podle zakladatelské legendy skutečně založeno. Jeskyně vlčice – Lupercal, kde byli Romulus a Remus údajně kojeni – se nacházela někde na jihozápadním svahu tohoto pahorku. Archeologové jeskyni našli a předběžně určili v roce 2007, patnáct metrů pod základy císařských paláců. Jeskyně je malá a určení je sporné, ale topografická logika sedí: legenda by ji umístila tam, kde ji našli.
Na Palatinu bydleli císaři. Od Augusta dál bylo císařské sídlo na tomto pahorku a slovo palác téměř ve všech evropských jazycích pochází z jeho jména. Latinské palatium se stalo francouzským palais, italským palazzo, anglickým palace. Pahorek je etymologickým původem celého pojmu.
Dnes převládají ruiny Domu Flavie a Domu Augustany, veřejného a soukromého křídla palácového komplexu, který postavil císař Domitianus v roce 92 n. l. Komplex byl pracovním sídlem císařské vlády po téměř tři staletí. Audienční sál Domu Flavie měřil zhruba třicet na čtyřicet metrů, měl osm mohutných sloupů ze zeleného numidského mramoru a půlkruhovou apsidu, kde císař sedával při přijímání poselstev. Trůnní sál zastíní cokoli na foru pod ním. Na pahorku se rozhodovalo; na foru se rozhodnutí vyhlašovala.
Slavný Domitianův stadion, soukromá cvičná dráha ve tvaru cirku, leží hned na východ od paláce. Je sto šedesát metrů dlouhý a padesát široký, se zaobleným koncem a malým pavilonem pro diváky. Nejspíš sloužil k atletickým cvičením, výcviku koní a průvodům spíš než k závodům vozů – skutečný stadion pro vozatajské závody, Circus Maximus, byl samostatný obrovský komplex v údolí pod ním.
Jihozápadní roh pahorku nabízí slavný výhled dolů na Circus Maximus a přes něj na Aventin. Dojděte na okraj Domu Augustany a podívejte se dolů. Circus Maximus pojal dvě stě padesát tisíc diváků – pětkrát víc než Koloseum. Vozy jezdily po dráze dlouhé šest set dvacet jedna metrů. Dráha tam pořád je, otevřený zelený pruh trávy mezi Palatinem a Aventinem. Z původních sedadel nezbylo nic. Circus je dnes veřejným parkem.
Na co se dívat
Pět věcí, které při procházce udělat. Zaprvé, u oblouku Septimia Severa najděte vysekaný čtvrtý řádek věnovacího nápisu. Je to damnatio memoriae Gety, viditelná pro každého, kdo ví, kam se dívat, kus bratrovražedné politiky vytesaný do bronzu a před dvěma tisíci lety zase vysekaný.
Zadruhé, uvnitř Curie Julie dojděte k apsidě a otočte se čelem ke dveřím. Promluvte normálním hlasem. Místnost vám váš hlas jasně vrátí. Budova senátu byla akusticky navržená.
Zatřetí, u kruhového Vestina chrámu se podívejte na tři dochované sloupy stavby přestavěné po roce 191 n. l. Původní chrám ze 7. století př. n. l. stál na stejném kruhovém základu. Kontinuita posvátného místa po třináct set let byla tím, na čem římský stát stál. Vestin oheň prý od založení chrámu nikdy nevyhasl, dokud Theodosius v roce 391 n. l. kult nezrušil.
Začtvrté, na Palatinu najděte malý Dům Livie (Casa di Livia) u západního konce císařského komplexu. Dům má stěny s freskami v sytě červené a černé barvě s mytologickými výjevy – únos Ió, Merkur a Argus – v téměř neporušeném stavu. Dům se tradičně připisuje Livii, manželce Augusta, a fresky pocházejí z konce 1. století př. n. l. Díváte se na nástěnné malby římské císařovny, na zdi, na kterou byly namalovány, v místnosti, kde žila.
Zapáté, dojděte na jihozápadní okraj Palatinu a podívejte se dolů na Circus Maximus a přes něj na Aventin. Tenhle výhled měl císař ze svých soukromých jídelen. Závody vozů jsou pryč. Dav je pryč. Dráha tam pořád je.
Forum a Palatin jsou dohromady nejstarším nepřetržitě identifikovaným kusem městského prostoru v Evropě. Jiná města mají starší budovy; nikde jinde ale není osm století veřejné výstavby navrstveno do jediného viditelného pruhu tak, aby jejich pořadí bylo stále čitelné. Římané přestavovali své město samo na sobě, archeologové ho zase odloupali a zbyl chronologický průřez celou říší. Projděte jím v pořadí, v jakém ho Římané stavěli, a pole kamení se samo uspořádá do příběhu.
Zdroje obrázků
- Forum Romanum panorama 2.jpg – Carla Tavares. Zdroj, CC BY-SA.
- Roman Forum Temple of Saturn.jpg – Adrian Pingstone. Zdroj, volné dílo.
- Arch of Septimius Severus Forum Romanum Rome.jpg – přispěvatel Wikimedia Commons. Zdroj, CC BY-SA.
- Ruins of the Domus Augustana on Palatine Hill.jpg – přispěvatel Wikimedia Commons. Zdroj, CC BY-SA.