
Bronzovými písmeny třicet centimetrů vysokými na průčelí Pantheonu hledí na návštěvníky už devatenáct set let jediná věta.
M·AGRIPPA·L·F·COS·TERTIVM·FECIT.
Marcus Agrippa, syn Luciův, potřetí konzulem, toto zbudoval. Zní to definitivně. Je to téměř úplně zavádějící. Když se lidé ptají, kdo postavil Pantheon, odpověď na průčelí je špatná. To jméno patří muži, který zemřel víc než sto let předtím, než byla budova, na kterou se díváte, dokončena. Skutečný stavebník nezanechal žádný podpis. Skutečný projektant je někdo, jehož jméno se na kamenech neobjevuje nikde.
V tomhle příběhu jsou tři muži. Jeden dostane zásluhy. Jeden odvede práci. Jeden tu věc nejspíš nakreslí a pak je, dá se říct, popraven, protože toho věděl příliš mnoho. Tady je, jak do sebe zapadají.
Agrippa a první Pantheon
Marcus Vipsanius Agrippa byl nejvýznamnějším stavitelem veřejných staveb raného císařského Říma. Byl Augustovým nejbližším přítelem, jeho zetěm a vojevůdcem, který v roce 31 př. n. l. velel loďstvu v bitvě u Aktia. Po válce ho Augustus pověřil zvelebováním města. Agrippa dláždil ulice, čistil stoky, obnovoval chrámy, postavil v Římě první komplex lázní a rozvrhl velkou monumentální zónu Martova pole.
V roce 27 př. n. l. tam dokončil chrám, který nazval Pantheon. Řecké jméno znamenalo zhruba „všem bohům“, ačkoli Cassius Dio, který psal o dvě století později, uvádí tradici, podle níž byl zasvěcen výslovně ochranným bohům Juliovského rodu, a ne celému římskému panteonu. Přesné zasvěcení se nedochovalo. Nedochovala se ani samotná budova.
Archeologové, kteří v 90. letech 19. století kopali pod dnešním Pantheonem, našli základy obdélníkového chrámu na severojižní ose, obráceného k jihu, zhruba stejně širokého jako dnešní rotunda, ale jinak tvarovaného a orientovaného. To je Agrippova stavba. Byl to běžný římský chrám: portikus se sloupy, uzavřená cella, nejspíš jeden z několika podobných chrámů, které Agrippa postavil na Martově poli zhruba mezi lety 30 a 25 př. n. l.
Dnešní návštěvník se v tom může snadno zmást, protože pozdější Hadriánova přestavba ponechala staré jméno, starý věnovací nápis i zhruba starou orientaci portiku. Bylo to záměrné. Římská náboženská praxe považovala přestavěný chrám za pokračování původního slibu. Když jste chrámu vyměnili střechu, nedávali jste mu nové číslo. Takže i když byla budova úplně nová, právně, liturgicky i epigraficky to byl stále tentýž Pantheon.
Agrippův původní chrám dlouho nevydržel. Shořel při velkém požáru roku 80 n. l., zhruba devadesát let po Agrippově smrti. Císař Domitianus chrám obnovil. Obnova vydržela zhruba třicet let, pak do ní uhodil blesk a kolem roku 110 n. l. vyhořela znovu. Většinu následujícího desetiletí byla stavba uprostřed Říma ožehnutým kusem zdiva.
Hadrián a přestavba, která si ponechala staré jméno

Hadrián se stal císařem v roce 117 n. l. Byl prvním římským císařem, který nosil plnovous. Byl také prvním císařem, který sám sebe opravdu považoval za architekta. Svou vládu strávil cestováním – Británie, Egypt, Řecko, Anatolie – a na každém významném místě, které navštívil, buď objednal stavbu, nebo nějakou osobně upravil. Své návrhy podepisoval. Hádal se se svými architekty. Toho nejslavnějšího z nich propustil a podle jednoho příběhu ho nejspíš nechal zavraždit.
Hadriánův Pantheon se začal stavět během několika let po jeho nástupu. Klíčovým důkazem pro datování jsou cihlové kolky, otištěné do hlíny cihel ve zdech budovy před vypálením. Tyto kolky uvádějí císařské cihelny a rok konzulů, pod jejichž pravomocí byly cihly vyrobeny. Lise Hetlandová na počátku 21. století ukázala, že naprostá většina cihlových kolků z Pantheonu pochází z let 114 až 119 n. l., menší skupina pak až zhruba z let 126 nebo 128. Stavba tedy nejspíš začala za Traiana a byla vysvěcena za Hadriána.
Většinu návštěvníků překvapí, jak úplná ta přestavba byla. Nebyla to rekonstrukce. Hadriánův tým strhl to, co zbylo z Domitianova chrámu, a začal od základů. Budovu otočil k severu. Obdélníkovou cellu nahradil mohutnou válcovou rotundou zakončenou polokulovou kopulí, pod kterou návštěvníci chodí dodnes. Přidal monumentální pronaos – portikus se šestnácti sloupy z egyptské žuly, který vidíte z Piazza della Rotonda. Každý sloup je vysoký zhruba dvanáct metrů, jediný dřík šedé nebo růžové žuly vylámaný v Mons Claudianus ve Východní poušti v Egyptě, splavený po Nilu, převezený na vorech přes Středozemní moře a spřežením volů vytažený proti proudu Tiberu. Už samotné sloupy představují logistický výkon srovnatelný s kopulí.
Pak Hadrián udělal něco neobvyklého. Když byla budova hotová, odmítl na ni dát své jméno. Ponechal na průčelí Agrippův nápis z bronzových písmen. Totéž udělal i u několika dalších obnovených staveb v Římě. Cassius Dio, který psal později, to považoval za obdivuhodnou skromnost. Novější historici to čtou jako politický kalkul – způsob, jak propojit nový císařský program se starým augustovským, jak postavit Hadriána do řady stavitelů, místo aby si nárokoval výhradní autorství. Ať tak či onak, výsledek je to, co Řím vidí dodnes. Agrippa, který byl sto třicet let mrtvý, dostal své jméno na budovu, kterou nepostavil a kterou si ani nedokázal představit.
Apollodóros z Damašku, pravděpodobný projektant
Samotný návrh rotundy Pantheonu je jedním z nejtěžších inženýrských problémů, jaké kdy římský architekt vyřešil, a nepodobá se téměř ničemu, co bylo v Římě postaveno před ním. Někdo to musel nakreslit. Antické prameny toho člověka jménem neuvádějí, ale existuje jeden velmi pravděpodobný kandidát: Apollodóros z Damašku, architekt narozený v Sýrii, který byl hlavním inženýrem Hadriánova předchůdce Traiana.
Apollodóros postavil Traianovo fórum, obrovské vícepatrové Traianovy trhy, baziliku uvnitř fóra a kamenný most přes Dunaj pro Traianovo dácké tažení. V druhém desetiletí 2. století byl nejzkušenějším praktickým architektem v říši. Hadrián ho zdědil jako součást císařského aparátu. Časově to sedí: rané cihlové kolky z Pantheonu pocházejí z Traianovy vlády, kdy by Apollodóros stále řídil velké císařské stavby.
Existuje také podivný příběh o tom, jak jejich vztah skončil. Cassius Dio, který psal zhruba o sto let později, uvádí, že Apollodóros se kdysi veřejně vysmál jedné Hadriánově vlastní architektonické skici – plánu chrámu Venuše a Romy – a budoucímu císaři řekl, že jeho sloupy jsou příliš nízké a sochy se nevejdou do svých výklenků. Když se Hadrián dostal k moci, píše Dio, vypověděl Apollodóra z Říma. Později ho nechal na základě vykonstruovaných obvinění popravit. Ten příběh není úplně soudobý a nemusí být přesný. Je to ale jediný příběh o Apollodórově osudu, který máme, a je věrohodný.
Tady to začíná být zajímavé. Pokud Apollodóros navrhl rotundu Pantheonu za Traiana a pokud byla stavba, kterou si představoval, v době Hadriánova nástupu z velké části hotová nebo téměř hotová, pak by Hadrián zdědil návrh i jeho autora. A autor, který se kdysi vysmál císařovu kreslení, byl podle toho příběhu zabit. Pantheon by v tomto čtení byl Apollodórovým posmrtným mistrovským dílem, které si přivlastnil císař, jenž ho převzal a připsal si zásluhy – a pak ani ty zásluhy ne, protože je Hadrián připsal Agrippovi. Je to jeden z nejpodivnějších řetězců autorství v dějinách západní architektury.
Žádný nápis na Pantheonu Apollodóra nejmenuje. Inženýrský slovník kopule – odstupňovaný beton, kazetový reliéf, geometrie polokoule o průměru 43,3 metru – ale přesně odpovídá tomu systematickému, na výpočty náročnému přístupu, který dokládají jeho další stavby. Zejména Traianovy trhy ukazují tutéž ochotu zacházet s betonem jako s konstrukčním materiálem v tvarech, o které se žádná jiná tradice nepokusila. Je možné, že Pantheon je to, co vznikne, když syrský inženýr s citem pro objemy navrhne chrám pro nejmarnivějšího císaře, jakého Řím kdy měl, a celý projekt se pak ocitne pod jménem sto let mrtvého muže, protože se to zdá prozíravé.
Problém s nápisem

Vraťme se k průčelí. Nápis zní M·AGRIPPA·L·F·COS·TERTIVM·FECIT. Agrippa byl potřetí konzulem v roce 27 př. n. l., což jeho zasvěcení datuje do tohoto roku. Bronzová písmena připevněná ke kameni jsou repliky; originály se ztratily ve středověku, ale víme, co říkaly, protože otvory pro kotvy písmen jsou dodnes vidět a dokonale odpovídají zdokumentovaným přepisům.
Pod Agrippovým bronzovým nápisem je o něco méně nápadný druhý řádek, kterého si většina návštěvníků nikdy nevšimne. Latinsky zní IMP·CAES·L·SEPTIMIVS·SEVERUS·PIVS·PERTINAX·ARABICVS·ADIABENICVS·PARTHICVS·MAXIMVS·PONTIF·MAX·TRIB·POT·X·IMP·XI·COS·III·P·P·PROCOS·ET·IMP·CAES·M·AVRELIVS·ANTONINVS·PIVS·FELIX·AVG·TRIB·POT·V·COS·PROCOS·PANTHEVM·VETVSTATE·CORRVPTVM·CVM·OMNI·CVLTV·RESTITVERVNT.
V překladu: „Císař Caesar Septimius Severus Pius Pertinax, vítěz v Arábii, Adiabéně a Parthii, v desátém roce své tribunské moci atd., spolu s císařem Markem Aureliem Antoninem Piem, v pátém roce jeho tribunské moci, obnovili Pantheon, poškozený stářím, se vší náležitou úctou.“
Ten nápis pochází z roku 202 n. l. Septimius Severus a jeho syn Caracalla kolem toho roku na budově provedli drobné opravy. Jejich nápis je dodatkem k Agrippovu. Průčelí Pantheonu tak dnes, přísně vzato, připisuje zásluhy třem stranám: Agrippovi, Severovi a Caracallovi. Nic na průčelí nejmenuje Hadriána, který postavil skoro všechno, co vidíte. Nic nejmenuje Apollodóra, který nejspíš navrhl kopuli. Průčelí lže zamlčením, ale je to ten druh lži, který měli Římané rádi. Chtěli, aby jejich stavby hlásaly kontinuitu. Nevadilo jim, když jména nebyla správně.
Co vám to řekne, když stojíte venku
Je to zvláštní potěšení, stát na Piazza della Rotonda a číst nápis s vědomím toho, co víte. Bronzová písmena jsou jménem vojevůdce, který zemřel před narozením Krista. Průčelí je Traianovým nebo Hadriánovým dílem. Kopule za ním je výsledkem inženýrské tradice, která se o desetiletí dřív vytříbila na Traianově fóru, nejspíš pod vedením Apollodóra z Damašku. Celá fasáda je vrstevnatým argumentem o kontinuitě v římské veřejné paměti, ve které žádné jediné jméno nikdy neříká pravdu o tom, kdo doopravdy držel dláto.
Chiaro vám nápis přečte latinsky, zatímco se na něj díváte, a pak vám řekne, za které části budovy je které jméno skutečně odpovědné, takže se jednořádková odpověď – že ho postavil Agrippa – rozvine v odpověď o třech jménech, ještě než sklopíte oči od průčelí.
Ve zkratce
Chcete-li odpověď v jedné větě: Marcus Agrippa postavil první Pantheon v roce 27 př. n. l., císař Hadrián ho zhruba v letech 114 až 126 n. l. kompletně přestavěl a rotundu nejspíš navrhl Apollodóros z Damašku. Agrippu si představujte jako zakladatele, Hadriána jako stavitele a Apollodóra jako tichého kreslíře, který stojí za tou křivkou.
Budova, do které dnes vcházíme, je Hadriánova. Jméno, které nese, je Agrippovo. Kopuli téměř jistě nakreslil někdo, koho Hadrián později poslal do vyhnanství. Po devatenácti stech letech průčelí stále připisuje zásluhy muži, který střechu nikdy neviděl. Lepší příklad římské veřejné paměti neexistuje. Římané uměli velmi dobře pamatovat si nesprávné věci ze správných důvodů.