Přejít k obsahu

Picassova Guernica vysvětlená: každá postava a symbol podle očíslovaného klíče

Publikováno: • Čtení na 12 min

Návštěvníci stojící před monumentálním černobílým plátnem Guernica od Pabla Picassa během jeho dlouhého exilu v Muzeu moderního umění v New Yorku, které dává vyniknout jeho obrovské šířce 7,77 metru.

Pronajaté podkroví v pařížské ulici rue des Grands-Augustins číslo 7 bylo pro plátno, které chtěl Pablo Picasso namalovat, příliš nízké. Dřevěné trámy sahaly níž než do výšky 3,49 metru, a tak musel Picasso téměř osmimetrový napínací rám opřít šikmo dozadu o krokve jako nakloněný žebřík. Konzervátoři muzea Reina Sofía tento sklon potvrdili v roce 2012, když automatický skener jménem Pablito zmapoval staré otvory po hřebíčcích a lehký přehyb podél horního okraje. Od prvních skic z 1. května až po hotovou nástěnnou malbu 4. června 1937 vznikala Guernica pětatřicet dní, přičemž na ono zešikmené plátno Picasso maloval od 11. května.

Od ledna přitom otálel se zakázkou španělské republikánské vlády na nástěnný obraz pro Mezinárodní výstavu v Paříži. Ve dnech 18. a 19. dubna konečně načrtl tiché ateliérové alegorie malíře a jeho modelky – a zase je odložil.

Pak přišlo pondělní odpoledne 26. dubna 1937, tržní den v baskickém městečku Gernika. Bombardéry nacistické Legie Condor a fašistického italského letectva Aviazione Legionaria přelétávaly nad městem ve vlnách přes tři hodiny a pro generála Francisca Franca testovaly kobercové bombardování civilistů tříštivými a zápalnými pumami. Ještě téže noci vjel do hořících trosek sedmadvacetiletý jihoafrický zpravodaj londýnských The Times a The New York Times George Steer a posbíral hliníková pouzdra německých zápalných pum s vyraženou značkou „Rheindorf 1936“. Dne 27. dubna odeslal telegraficky zprávu z Bilbaa a 28. dubna dostala Gerniku na titulní strany novin v Londýně, New Yorku i Paříži. Picasso uviděl fotografie v pařížském večerníku Ce Soir. Prvního května nakreslil prvních šest studií: pět rychlých skic tužkou na modrém papíře a šestou olejem a tuhou na překližce.

Proč je Guernica černobílá?

Surrealistická fotografka Dora Maarová, která Picassovi ateliér v rue des Grands-Augustins našla, fotografovala plátno v sedmi postupných fázích, jež vyšly spolu s dokončeným stavem ještě roku 1937 v časopise Cahiers d’Art. Jedna z jejích průběžných fotografií zachycuje výstřižky vzorovaných tapet přišpendlené na plátně a španělský spisovatel José Bergamín vzpomínal, že na něm Picasso zkoušel i pestré útržky barevného papíru. Všechny pak strhal.

Archivní černobílá fotografie vybombardovaných ulic Gerniky z roku 1937 po náletu Legie Condor, zachycující vyhořelé kamenné fasády a hromady sutin napříč vozovkou.

Barva neobstála ze dvou důvodů. Ačkoli muzeum Reina Sofía uvádí obraz v katalogu jako olej na plátně, Picasso si objednal speciálně namíchaný matný nátěrový email značky Ripolin, aby téměř osmimetrovou stěnu netříštily žádné lesklé odlesky. Požáry navíc neviděl na vlastní oči. Stejně jako čtenáři v Paříži, Londýně a New Yorku se i on s náletem setkal prostřednictvím hrubého černobílého rastru na stránkách Ce Soir, L’Humanité a Le Figaro. Přistoupíte-li blízko ke koni uprostřed plátna, uvidíte na jeho srsti stovky krátkých svislých černých čárek seřazených do úhledných sloupců jako řádky novinové sazby.

Deset postav a symbolů napříč obrazem

Keramická nástěnná reprodukce Picassovy Guerniky ve skutečné velikosti ve městě Gernika, opatřená deseti očíslovanými kroužky určujícími býka, truchlící matku, padlého vojáka, zlomený meč s květinou, koně, elektrickou žárovku, zraněného ptáka, ženu s lampou, potácející se ženu a hořící ženu.

Souvislé plátno zaplňuje devět živých bytostí a dva zdroje světla, rozvržené zleva doprava do tří svislých polí po způsobu triptychu. Picasso nesnášel, když z nich někdo dělal šifru. Když na něj v květnu 1947 naléhal ředitel MoMA Alfred H. Barr ml., aby je vyložil, vzkázal mu prostřednictvím svého galeristy Daniela-Henryho Kahnweilera, že „tenhle býk je býk a tenhle kůň je kůň“, a nechal čtení symbolů na divácích. Očíslovaný rozbor patnácti dalších zalidněných děl najdete v našem přehledu Slavné obrazy, každá postava určená.

#Postava nebo symbolKde je najdeteČeho si všimnout
1BýkVlevo nahořeBílá hlava otočená ven z obrazu, rohy zahnuté vzhůru, ocas stoupající jako dým
2Matka s mrtvým dítětemÚplně vlevo, přímo pod býkemHlava zvrácená v křiku, jazyk ostrý jako dýka, bezvládné dítě napříč přes klín
3Rozčtvrcený vojákVlevo dole v popředíDutá uťatá hlava a natažená levá ruka zbrázděná zkříženými čarami osudu
4Zlomený meč a květinaDole uprostřed, v pravé pěsti vojákaPevně sevřená roztříštěná čepel, u níž vyrůstá jemná pětičetná květina
5Křičící kůňPřímo uprostřed, v srdci pyramidyZející kosočtverečná rána v boku, jazyk jako dýka, srst pokrytá svislými čárkami novinového tisku
6Elektrická žárovkaNahoře mírně vlevo od středuHolá vláknová žárovka uvnitř zubatého mandlového oka-slunce; španělské bombilla zní podobně jako bomba
7Zraněný ptákTmavá stěna mezi býkem a koněmČerná silueta na stole s jediným jasně bílým zářezem přes otevřený zobák a tělo
8Žena s olejovou lampouVyklání se z horního okna vpravo od středuDlouhá paže natahuje zapálený plamen těsně k elektrické žárovce jako svědkyně masakru
9Potácející se ženaVpravo dole od středuZ trosek vleče vpřed nateklé koleno a krk natahuje směrem k lampě
10Hořící žena se zdviženýma rukamaÚplně vpravo, v hořícím krovuPadá trojúhelníkovými plameny a obě ruce vyhazuje kolmo do vzduchu

Levá část: rozbitý bojovník, matka a býk

Detail levé třetiny keramické malby v Gernice: bělohlavý býk stojící nad křičící matkou s mrtvým dítětem v náručí a pod nimi uťatá hlava a otevřená dlaň padlého bojovníka.

Podél levého dolního okraje leží jediný bojovník na celém obraze, rozbitý na duté kusy jako povalená sádrová socha. Jeho otevřenou levou dlaň brázdí zběsilé čáry, zatímco uťatá pravá paže sahá ke středu podlahy a svírá přelomený meč. Meč na bombardér Heinkel nedosáhne. Za jeho klouby vystupuje bledý obrys pětičetného květu, jediné živé rostliny na plátně.

Na fotografii prvního stavu z 11. května od Dory Maarové zvedal tento voják zaťatou republikánskou pěst kolmo vzhůru středem celé kompozice. Picasso pozdrav přemaloval a roztříštěnou čepel položil naplocho na zem – proměnu, kterou vás Chiaro provede přímo před hotovým plátnem v Madridu.

Nad vojákovou paží klečí křičící matka a v náručí chová hlavou dolů své mrtvé dítě; oči jí sklouzly ke straně jako kapky slz a jazyk má tvar železného bodce. Nad oběma se tyčí býk, výbuchem nijak nedotčený. Na raných fotografiích Dory Maarové směřovalo býkovo tělo doprava; později mu Picasso stočil tmavý zadek do levého rohu, takže se jeho bílý krk vztyčil přímo nad matkou. Anthony Blunt s odkazem na Picassův výrok před Jeromem Secklerem z roku 1945 vykládal býka jako „surovost a temnotu“. Juan Larrea, jenž pomáhal organizovat španělský pavilon v roce 1937, naopak tvrdil, že býk ztělesňuje nezdolnou vytrvalost španělského lidu, zatímco probodnutý kůň je nevinnou obětí. Jako jediný z devíti postav hledí býk zpříma ven na nás.

Střední část: kůň, skrytý pták a žárovka

Detail střední části keramické malby v Gernice: křičící kůň s ránou po kopí a čárkovanou srstí pod zubatou elektrickou žárovkou ve tvaru oka, vlevo tmavý zraněný pták a dole zlomený meč s květinou.

Střed obrazu vystavěl Picasso kolem trojúhelníku klasického řeckého tympanonu: jeho vrchol ukotvuje napřažená olejová lampa, srdce vyplňuje vzpínající se kůň a spodní rohy základny uzavírají vojákova ruka a vlečená noha potácející se ženy. Koňský bok roztíná kosočtverečná rána a hřbet mu probodává násada kopí. V roce 1945 řekl Picasso Secklerovi bez obalu, že kůň představuje lid.

Zadívejte se do tmavé mezery mezi býkovou šíjí a nozdrami koně. Na desce stolu tam stojí pták, namalovaný téměř stejným uhlově šedým tónem jako stěna za ním, až na jediný zářivě bílý zářez přes hruď a otevřený zobák.

Nad hlavou visí zubaté mandlové oko, které má místo zornice holou elektrickou žárovku – španělsky una bombilla. Na fotografii druhé fáze od Dory Maarové bylo na tomto místě ještě tradiční zářící slunce, než ho Picasso proměnil v oko a dovnitř našrouboval vláknovou žárovku. Jak postřehl historik umění Eberhard Fisch, slovo bombilla dělí jediná slabika od slova bomba, což z moderní techniky činí chladné oko shlížející do místnosti, kterou samo zpustošilo.

Pravá část: olejová lampa a Goyovy zdvižené paže

Detail pravé poloviny keramické malby v Gernice: žena vyklánějící se z okna se zapálenou olejovou lampou, dole potácející se žena vlekoucí nohu a úplně vpravo hořící žena zvedající obě paže k nebi pod ostrými plameny.

Z horního okna vpravo se dovnitř prudce vyklání žena s řeckým profilem a drží malou olejovou lampu těsně vedle elektrické žárovky. Pod ní vleče druhá žena z trosek nateklé koleno směrem k plameni. Úplně u pravého okraje pak třetí žena, uvězněná v hořícím krovu, vyhazuje obě paže kolmo vzhůru ke stropu.

Třetí květen 1808 od Francisca Goyi: muž v zářivě bílé košili klečí v noci před řadou napoleonských pušek a nad mrtvými zajatci na zemi široce rozhazuje obě paže do tvaru písmene V.

Deset minut chůze na sever po třídě Paseo del Prado visí v muzeu Prado předobraz těchto zdvižených rukou. Picasso citoval klečícího zajatce v bílé košili z Goyova Třetího května 1808, a propojil tak Francovy bombardéry z roku 1937 s Napoleonovými popravčími četami z roku 1808. Vypravíte-li se na sever oba obrazy porovnat, v přízemí opodál visí Goyovy temné pozdní nástěnné malby včetně obrazu Saturn požírající svého syna a zbytek budovy mapuje náš průvodce tím nejlepším z Prada.

Řekl Picasso opravdu „Ne, to vy“?

Když koncem roku 1937 skončila Světová výstava v Paříži, putovala Guernica po Skandinávii, Británii a Spojených státech, aby získala peníze na pomoc Španělsku; v londýnské Whitechapel Gallery platili dělníci z East Endu vstupné párem bot pro španělské uprchlíky. Poté, co roku 1939 zvítězil v občanské válce Franco a vypukla druhá světová válka, svěřil Picasso plátno do dlouhodobé zápůjčky newyorskému Muzeu moderního umění.

V okupované Paříži se mezitím rozšířila slavná historka. Když v březnu 1945 dělala Simone Téryová s Picassem rozhovor pro list Les Lettres Françaises, zeptala se ho, zda důstojník gestapa při návštěvě jeho ateliéru v rue des Grands-Augustins skutečně ukázal na reprodukci Guerniky s otázkou „To jste udělal vy?“ a dostal odpověď „Ne, to vy.“ Picasso se zasmál a odvětil: „Ano, je to pravda, víceméně pravda.“ Vyprávěl Téryové, že když k němu přicházeli Němci a předstírali obdiv k jeho obrazům, rozdával jim pohlednice s reprodukcí Guerniky se slovy: „Vezměte si je, na památku, na památku!“

V letech 1970 a 1971 stanovil Picasso prostřednictvím svého právníka Rolanda Dumase písemně, že obraz nesmí vstoupit na španělskou půdu, dokud nebudou obnoveny „veřejné svobody“ a demokratické instituce. Picasso zemřel v dubnu 1973. Franco zemřel v listopadu 1975. Dne 10. září 1981 přistála Guernica svinutá v klimatizované bedně na palubě Boeingu 747 společnosti Iberia pojmenovaného Lope de Vega na madridském letišti Barajas, nejprve visela za neprůstřelným sklem v budově Casón del Buen Retiro a v roce 1992 se přesunula do Museo Reina Sofía.

Ve kterém sále muzea Reina Sofía Guernica visí?

Průčelí Sabatiniho budovy z osmnáctého století v madridském Museo Reina Sofía, lemované dvěma vysokými průhlednými výtahovými věžemi ze skla a oceli nad kamenným náměstím.

Guernica visí v sále 205.10 ve 2. patře Sabatiniho budovy v Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía na adrese Calle de Santa Isabel 52, naproti nádraží Atocha. Sál 205.10 a sousední sál 205.09 vystavují rovněž osmadvacet dobových želatinových stříbrných fotografií Dory Maarové po boku Picassových skic z května 1937, včetně jeho kresby tuhou z 2. května Studie koňské hlavy II na modrém papíře.

Muzeum má otevřeno v pondělí a od středy do soboty od 10:00 do 21:00 a v neděli od 10:00 do 14:30. Každé úterý je zavřeno. Základní online vstupné stojí 12 eur a poslední dvě hodiny před zavírací dobou je vstup zdarma s časovou vstupenkou rezervovanou na webu museoreinasofia.es. Plátno měří 349,3 krát 776,6 centimetru a dnes už visí bez ochranného skla; od září 2023 si ho návštěvníci v sále 205.10 smějí fotografovat bez blesku.