
Pronajaté podkroví v pařížské ulici rue des Grands-Augustins číslo 7 bylo pro plátno, které chtěl Pablo Picasso namalovat, příliš nízké. Dřevěné trámy sahaly níž než do výšky 3,49 metru, a tak musel Picasso téměř osmimetrový napínací rám opřít šikmo dozadu o krokve jako nakloněný žebřík. Konzervátoři muzea Reina Sofía tento sklon potvrdili v roce 2012, když automatický skener jménem Pablito zmapoval staré otvory po hřebíčcích a lehký přehyb podél horního okraje. Od prvních skic z 1. května až po hotovou nástěnnou malbu 4. června 1937 vznikala Guernica pětatřicet dní, přičemž na ono zešikmené plátno Picasso maloval od 11. května.
Od ledna přitom otálel se zakázkou španělské republikánské vlády na nástěnný obraz pro Mezinárodní výstavu v Paříži. Ve dnech 18. a 19. dubna konečně načrtl tiché ateliérové alegorie malíře a jeho modelky – a zase je odložil.
Pak přišlo pondělní odpoledne 26. dubna 1937, tržní den v baskickém městečku Gernika. Bombardéry nacistické Legie Condor a fašistického italského letectva Aviazione Legionaria přelétávaly nad městem ve vlnách přes tři hodiny a pro generála Francisca Franca testovaly kobercové bombardování civilistů tříštivými a zápalnými pumami. Ještě téže noci vjel do hořících trosek sedmadvacetiletý jihoafrický zpravodaj londýnských The Times a The New York Times George Steer a posbíral hliníková pouzdra německých zápalných pum s vyraženou značkou „Rheindorf 1936“. Dne 27. dubna odeslal telegraficky zprávu z Bilbaa a 28. dubna dostala Gerniku na titulní strany novin v Londýně, New Yorku i Paříži. Picasso uviděl fotografie v pařížském večerníku Ce Soir. Prvního května nakreslil prvních šest studií: pět rychlých skic tužkou na modrém papíře a šestou olejem a tuhou na překližce.
Proč je Guernica černobílá?
Surrealistická fotografka Dora Maarová, která Picassovi ateliér v rue des Grands-Augustins našla, fotografovala plátno v sedmi postupných fázích, jež vyšly spolu s dokončeným stavem ještě roku 1937 v časopise Cahiers d’Art. Jedna z jejích průběžných fotografií zachycuje výstřižky vzorovaných tapet přišpendlené na plátně a španělský spisovatel José Bergamín vzpomínal, že na něm Picasso zkoušel i pestré útržky barevného papíru. Všechny pak strhal.

Barva neobstála ze dvou důvodů. Ačkoli muzeum Reina Sofía uvádí obraz v katalogu jako olej na plátně, Picasso si objednal speciálně namíchaný matný nátěrový email značky Ripolin, aby téměř osmimetrovou stěnu netříštily žádné lesklé odlesky. Požáry navíc neviděl na vlastní oči. Stejně jako čtenáři v Paříži, Londýně a New Yorku se i on s náletem setkal prostřednictvím hrubého černobílého rastru na stránkách Ce Soir, L’Humanité a Le Figaro. Přistoupíte-li blízko ke koni uprostřed plátna, uvidíte na jeho srsti stovky krátkých svislých černých čárek seřazených do úhledných sloupců jako řádky novinové sazby.
Deset postav a symbolů napříč obrazem

Souvislé plátno zaplňuje devět živých bytostí a dva zdroje světla, rozvržené zleva doprava do tří svislých polí po způsobu triptychu. Picasso nesnášel, když z nich někdo dělal šifru. Když na něj v květnu 1947 naléhal ředitel MoMA Alfred H. Barr ml., aby je vyložil, vzkázal mu prostřednictvím svého galeristy Daniela-Henryho Kahnweilera, že „tenhle býk je býk a tenhle kůň je kůň“, a nechal čtení symbolů na divácích. Očíslovaný rozbor patnácti dalších zalidněných děl najdete v našem přehledu Slavné obrazy, každá postava určená.
| # | Postava nebo symbol | Kde je najdete | Čeho si všimnout |
|---|---|---|---|
| 1 | Býk | Vlevo nahoře | Bílá hlava otočená ven z obrazu, rohy zahnuté vzhůru, ocas stoupající jako dým |
| 2 | Matka s mrtvým dítětem | Úplně vlevo, přímo pod býkem | Hlava zvrácená v křiku, jazyk ostrý jako dýka, bezvládné dítě napříč přes klín |
| 3 | Rozčtvrcený voják | Vlevo dole v popředí | Dutá uťatá hlava a natažená levá ruka zbrázděná zkříženými čarami osudu |
| 4 | Zlomený meč a květina | Dole uprostřed, v pravé pěsti vojáka | Pevně sevřená roztříštěná čepel, u níž vyrůstá jemná pětičetná květina |
| 5 | Křičící kůň | Přímo uprostřed, v srdci pyramidy | Zející kosočtverečná rána v boku, jazyk jako dýka, srst pokrytá svislými čárkami novinového tisku |
| 6 | Elektrická žárovka | Nahoře mírně vlevo od středu | Holá vláknová žárovka uvnitř zubatého mandlového oka-slunce; španělské bombilla zní podobně jako bomba |
| 7 | Zraněný pták | Tmavá stěna mezi býkem a koněm | Černá silueta na stole s jediným jasně bílým zářezem přes otevřený zobák a tělo |
| 8 | Žena s olejovou lampou | Vyklání se z horního okna vpravo od středu | Dlouhá paže natahuje zapálený plamen těsně k elektrické žárovce jako svědkyně masakru |
| 9 | Potácející se žena | Vpravo dole od středu | Z trosek vleče vpřed nateklé koleno a krk natahuje směrem k lampě |
| 10 | Hořící žena se zdviženýma rukama | Úplně vpravo, v hořícím krovu | Padá trojúhelníkovými plameny a obě ruce vyhazuje kolmo do vzduchu |
Levá část: rozbitý bojovník, matka a býk

Podél levého dolního okraje leží jediný bojovník na celém obraze, rozbitý na duté kusy jako povalená sádrová socha. Jeho otevřenou levou dlaň brázdí zběsilé čáry, zatímco uťatá pravá paže sahá ke středu podlahy a svírá přelomený meč. Meč na bombardér Heinkel nedosáhne. Za jeho klouby vystupuje bledý obrys pětičetného květu, jediné živé rostliny na plátně.
Na fotografii prvního stavu z 11. května od Dory Maarové zvedal tento voják zaťatou republikánskou pěst kolmo vzhůru středem celé kompozice. Picasso pozdrav přemaloval a roztříštěnou čepel položil naplocho na zem – proměnu, kterou vás Chiaro provede přímo před hotovým plátnem v Madridu.
Nad vojákovou paží klečí křičící matka a v náručí chová hlavou dolů své mrtvé dítě; oči jí sklouzly ke straně jako kapky slz a jazyk má tvar železného bodce. Nad oběma se tyčí býk, výbuchem nijak nedotčený. Na raných fotografiích Dory Maarové směřovalo býkovo tělo doprava; později mu Picasso stočil tmavý zadek do levého rohu, takže se jeho bílý krk vztyčil přímo nad matkou. Anthony Blunt s odkazem na Picassův výrok před Jeromem Secklerem z roku 1945 vykládal býka jako „surovost a temnotu“. Juan Larrea, jenž pomáhal organizovat španělský pavilon v roce 1937, naopak tvrdil, že býk ztělesňuje nezdolnou vytrvalost španělského lidu, zatímco probodnutý kůň je nevinnou obětí. Jako jediný z devíti postav hledí býk zpříma ven na nás.
Střední část: kůň, skrytý pták a žárovka

Střed obrazu vystavěl Picasso kolem trojúhelníku klasického řeckého tympanonu: jeho vrchol ukotvuje napřažená olejová lampa, srdce vyplňuje vzpínající se kůň a spodní rohy základny uzavírají vojákova ruka a vlečená noha potácející se ženy. Koňský bok roztíná kosočtverečná rána a hřbet mu probodává násada kopí. V roce 1945 řekl Picasso Secklerovi bez obalu, že kůň představuje lid.
Zadívejte se do tmavé mezery mezi býkovou šíjí a nozdrami koně. Na desce stolu tam stojí pták, namalovaný téměř stejným uhlově šedým tónem jako stěna za ním, až na jediný zářivě bílý zářez přes hruď a otevřený zobák.
Nad hlavou visí zubaté mandlové oko, které má místo zornice holou elektrickou žárovku – španělsky una bombilla. Na fotografii druhé fáze od Dory Maarové bylo na tomto místě ještě tradiční zářící slunce, než ho Picasso proměnil v oko a dovnitř našrouboval vláknovou žárovku. Jak postřehl historik umění Eberhard Fisch, slovo bombilla dělí jediná slabika od slova bomba, což z moderní techniky činí chladné oko shlížející do místnosti, kterou samo zpustošilo.
Pravá část: olejová lampa a Goyovy zdvižené paže

Z horního okna vpravo se dovnitř prudce vyklání žena s řeckým profilem a drží malou olejovou lampu těsně vedle elektrické žárovky. Pod ní vleče druhá žena z trosek nateklé koleno směrem k plameni. Úplně u pravého okraje pak třetí žena, uvězněná v hořícím krovu, vyhazuje obě paže kolmo vzhůru ke stropu.

Deset minut chůze na sever po třídě Paseo del Prado visí v muzeu Prado předobraz těchto zdvižených rukou. Picasso citoval klečícího zajatce v bílé košili z Goyova Třetího května 1808, a propojil tak Francovy bombardéry z roku 1937 s Napoleonovými popravčími četami z roku 1808. Vypravíte-li se na sever oba obrazy porovnat, v přízemí opodál visí Goyovy temné pozdní nástěnné malby včetně obrazu Saturn požírající svého syna a zbytek budovy mapuje náš průvodce tím nejlepším z Prada.
Řekl Picasso opravdu „Ne, to vy“?
Když koncem roku 1937 skončila Světová výstava v Paříži, putovala Guernica po Skandinávii, Británii a Spojených státech, aby získala peníze na pomoc Španělsku; v londýnské Whitechapel Gallery platili dělníci z East Endu vstupné párem bot pro španělské uprchlíky. Poté, co roku 1939 zvítězil v občanské válce Franco a vypukla druhá světová válka, svěřil Picasso plátno do dlouhodobé zápůjčky newyorskému Muzeu moderního umění.
V okupované Paříži se mezitím rozšířila slavná historka. Když v březnu 1945 dělala Simone Téryová s Picassem rozhovor pro list Les Lettres Françaises, zeptala se ho, zda důstojník gestapa při návštěvě jeho ateliéru v rue des Grands-Augustins skutečně ukázal na reprodukci Guerniky s otázkou „To jste udělal vy?“ a dostal odpověď „Ne, to vy.“ Picasso se zasmál a odvětil: „Ano, je to pravda, víceméně pravda.“ Vyprávěl Téryové, že když k němu přicházeli Němci a předstírali obdiv k jeho obrazům, rozdával jim pohlednice s reprodukcí Guerniky se slovy: „Vezměte si je, na památku, na památku!“
V letech 1970 a 1971 stanovil Picasso prostřednictvím svého právníka Rolanda Dumase písemně, že obraz nesmí vstoupit na španělskou půdu, dokud nebudou obnoveny „veřejné svobody“ a demokratické instituce. Picasso zemřel v dubnu 1973. Franco zemřel v listopadu 1975. Dne 10. září 1981 přistála Guernica svinutá v klimatizované bedně na palubě Boeingu 747 společnosti Iberia pojmenovaného Lope de Vega na madridském letišti Barajas, nejprve visela za neprůstřelným sklem v budově Casón del Buen Retiro a v roce 1992 se přesunula do Museo Reina Sofía.
Ve kterém sále muzea Reina Sofía Guernica visí?

Guernica visí v sále 205.10 ve 2. patře Sabatiniho budovy v Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía na adrese Calle de Santa Isabel 52, naproti nádraží Atocha. Sál 205.10 a sousední sál 205.09 vystavují rovněž osmadvacet dobových želatinových stříbrných fotografií Dory Maarové po boku Picassových skic z května 1937, včetně jeho kresby tuhou z 2. května Studie koňské hlavy II na modrém papíře.
Muzeum má otevřeno v pondělí a od středy do soboty od 10:00 do 21:00 a v neděli od 10:00 do 14:30. Každé úterý je zavřeno. Základní online vstupné stojí 12 eur a poslední dvě hodiny před zavírací dobou je vstup zdarma s časovou vstupenkou rezervovanou na webu museoreinasofia.es. Plátno měří 349,3 krát 776,6 centimetru a dnes už visí bez ochranného skla; od září 2023 si ho návštěvníci v sále 205.10 smějí fotografovat bez blesku.