
Patnáctého února 1566 podepsal antverpský obchodník Niclaes Jongelinck ručení za dluh svého přítele vůči městu. Potřeboval zástavu, a tak zastavil své obrazy. Seznam obsahoval šestnáct maleb Pietera Bruegela a mezi nimi „dvanáct měsíců“, cyklus ročních období, který Bruegel rok předtím namaloval do jídelny Jongelinckova venkovského sídla nedaleko Antverp. Jedním z těch obrazů jsou Lovci ve sněhu. Tři unavení muži se psy přicházejí za soumraku přes kopec a pod nimi se otevírá celá flanderská zima. Dnes obraz visí ve Vídni, pár kroků od druhého Bruegela, kvůli kterému sem chodí všichni: Babylonské věže.
Vedle sebe vypadají jako protiklady. Jeden je studený, tichý a všední: nepovedený lovecký den, vesnice, pár dětí na ledě. Druhý je biblická katastrofa velká jako hora. Namaloval je ale tentýž muž v odstupu dvou let a fungují stejně. Z druhého konce sálu oba vypadají jako jediný obraz a zblízka se rozpadnou na sto příběhů.
Proč má Vídeň nejvíc Bruegelů na světě
Pieter Bruegel starší zemřel v Bruselu v roce 1569, nejspíš krátce po čtyřicítce. Zachovalo se jen asi čtyřicet jeho obrazů a vídeňské Uměleckohistorické muzeum (Kunsthistorisches Museum) jich vlastní dvanáct, největší soubor na světě. Visí pohromadě v sále X obrazárny v prvním patře. Žádný jiný sál na světě vám nedovolí otočit se dokola a vidět čtvrtinu dochovaného díla jednoho malíře.
Stalo se to proto, že Habsburkové byli jeho brzkými a vášnivými obdivovateli. V 90. letech 16. století daroval antverpský magistrát cyklus ročních období arcivévodovi Arnoštovi, místodržiteli Nizozemí a mladšímu bratrovi císaře Rudolfa II. Také Rudolf sbíral Bruegela, v Praze. Později přidal další arcivévoda Leopold Vilém, který spravoval Nizozemí ve 40. a 50. letech 17. století a kupoval obrazy po vozech. Když se habsburské sbírky spojily ve Vídni, přišel s nimi i Bruegel.
V sále X tak najdete Dětské hry, Selskou svatbu, Cestu na Kalvárii, tři z pěti dochovaných ročních období a dva obrazy, o nichž je tento průvodce. Tady jsou, očíslované.
Lovci ve sněhu, každý detail očíslovaný

| # | Detail | Co to je | Kde to najdete |
|---|---|---|---|
| 1 | Lovci | Tři muži, kteří se vracejí s oštěpy a skoro bez úlovku | Uprostřed vlevo, scházejí z kopce |
| 2 | Psi | Zhruba tucet loveckých psů, hubených a vyčerpaných | Vlevo dole, lovcům v patách |
| 3 | Vývěsní štít | U Jelena, se světcem klečícím před jelenem | Vlevo nahoře, visí na jediném háku |
| 4 | Oheň | Rodina opaluje před hostincem zabité prase | Vlevo, u dveří |
| 5 | Hořící komín | Dům v plamenech, sousedé běží s žebříkem | Ve vzdálené vesnici, vlevo od kostela |
| 6 | Bruslaři | Vesničané bruslí, honí se, padají | Horní zamrzlý rybník |
| 7 | Hráči curlingu | Raná podoba curlingu a kolf, hra s holí a míčem | Dolní zamrzlý rybník |
| 8 | Straka | Jediný pták plachtící nad údolím | Nahoře uprostřed |
| 9 | Žena s dřívím | Žena táhnoucí přes most otep chrastí | Vpravo, na mostě |
| 10 | Mlýnské kolo | Zamrzlý vodní mlýn, rampouchy na kole | Vpravo dole |
| 11 | Hory | Alpské štíty, které ve Flandrech neexistují | Vpravo nahoře |
| 12 | Sáně | Žena táhnoucí po ledě na provaze další postavu | Úplně vpravo dole |
Lov, který nevyšel
Začněte u mužů, číslo 1. Jsou tři, předklonění, oštěpy na ramenou, šlapou do vlastních stop. Teď hledejte, co ulovili. První lovec nese na zádech jedinou lišku. To je celý úlovek. Liška nebyla večeře. Tři muži a smečka psů vyrazili v zimní den a vrátili se s kožešinou.

Psi, číslo 2, vyprávějí totéž. Spočítejte jim žebra. Bruegel neukazuje tvář žádného z těch mužů. Vidíte jejich záda, kápě, boty bořící se do sněhu. Nikdo tu pro vás nepózuje. Jen jste se za nimi zařadili na cestě domů.
Štít na jediném háku
Číslo 3 je detail, který pozorné oko odmění nejvíc. Hostinec vlevo má malovaný vývěsní štít a ten se napůl utrhl. Visí nakřivo na jediném háku a každou chvíli spadne do sněhu. Na něm klečí malá postava před jelenem.

Ta postava je světec a jelen je ten s krucifixem mezi parohy. Legenda se vypráví o dvou světcích, Hubertovi a Eustachovi, a oba jsou patrony lovců. Nápis pod obrázkem dává hostinci jméno podle jelena. Ten vtip se těžko přehlédne. Lovci jdou přímo kolem štítu s patronem lovců, ochráncem dobrého lovu, a ten zrovna padá z pantů.
Pod štítem, číslo 4, rozdělali lidé z hostince oheň. Opalují štětiny ze zabitého prasete, obvyklou práci počátku zimy. Žena se sklání nad plameny, muž přikládá slámu, vedle stojí malé dítě v zástěře. Je to jediná teplá barva v levé polovině obrazu a lovci ani neotočí hlavu.
Teď najděte druhý oheň, číslo 5. Daleko dole ve vesnici, vlevo od kostelní věže, hoří komín. Drobounké postavičky k němu běží přes mostek a jedna nese žebřík. Na desce to není větší než nehet. Bruegel umístil malou pohromu do dálky a nedal jí žádné zvláštní světlo.
Led, pták a hory
Sklopte oči k oběma zamrzlým rybníkům. Na horním, číslo 6, lidé bruslí, honí se a padají. Na dolním, číslo 7, se muži sklánějí nad kameny, které kloužou po ledě. Je to hra podobná curlingu a další hrají kolf, starou nizozemskou hru s holí a míčem. Žena vpravo dole, číslo 12, táhne po ledě na provaze další postavu.

Právě tento kontrast drží obraz pohromadě. Nahoře na kopci je mužům zima, mají hlad a mlčí. Dole na ledě si vesnice hraje. Bruegel neříká, co z toho je pravdivější.
Černý pták plachtící nad údolím, číslo 8, je straka, a v nizozemské lidové tradici straky nevěstily nic dobrého. Vrány na stromech nad lovci jsou černé a nehybné. Mlýnské kolo vpravo dole, číslo 10, je zamrzlé a visí z něj rampouchy. A hory, číslo 11, jsou čistý výmysl. Nikde poblíž Antverp žádné alpské štíty nejsou. Bruegel přešel Alpy cestou do Itálie na počátku 50. let 16. století a maloval je pak po zbytek života. Posadil flanderskou vesnici pod švýcarské hory, protože obraz tu výšku potřeboval.
Vánoční přání a Tarkovskij
Tento obraz působí povědomě, i když jste ve Vídni nikdy nebyli. Historik umění Martin Kemp ho označil za nejspíš nejoblíbenější světský motiv na vánočních přáních. Kamera Andreje Tarkovského se na něm zdrží ve filmu Solaris z roku 1972 a Lars von Trier ho použil v Melancholii. William Carlos Williams o něm napsal báseň. Často se spojuje s tuhými zimami malé doby ledové a zima z roku 1564 na 1565 bývá popisována jako krutá. Bruegel maloval roční období, které celé Antverpy právě prožily.
Šest obrazů do jídelny
Lovci ve sněhu byli součástí cyklu. Zástava z roku 1566 mluvila o „dvanácti měsících“, většina badatelů však dnes soudí, že obrazů bylo šest, každý pro dva měsíce, jak se tehdy v Nizozemí rok dělil. Lovci jsou prosinec a leden. Dochovalo se pět, všechny datované rokem 1565. Tři jsou tady v sále X: Lovci, Pochmurný den pro předjaří a Návrat stáda pro podzim. Senoseč je v Lobkovickém paláci v Praze. Žně visí v Metropolitním muzeu v New Yorku. Jarní obraz se ztratil.
Nejspíš obíhaly Jongelinckovu jídelnu jako vlys, takže se host mohl otočit dokola a projít celým rokem.
Babylonská věž, Brueglova velká verze

O dva roky dříve, v roce 1563, signoval Bruegel obraz úplně jiného druhu. Je o něco menší než Lovci a je na něm ještě víc lidí. Babylonská věž, Brueglova verze příběhu a nejčastěji kopírovaný obraz věže, jaký kdy vznikl, patřila také Jongelinckovi; je na stejném seznamu z roku 1566. Bruegel se o námět pokusil už o roky dříve, jako miniaturu na slonovině namalovanou v Římě. Je doložena ve sbírce italského miniaturisty Giulia Clovia a od té doby zmizela. Vídeňská deska je jeho plnohodnotné zpracování.
Příběh pochází z knihy Genesis, z jedenácté kapitoly. Po potopě mluví všichni lidé na zemi jedním jazykem. Usadí se na rovině a rozhodnou se postavit město s věží, jejíž vrchol dosáhne až k nebi. Bůh sestoupí, vidí, co dělají, a zmate jejich jazyk, aby si navzájem nerozuměli. Stavba se zastaví a lidé se rozptýlí. Genesis nikde neříká, kdo stavbu vedl. Pozdější tradice, počínaje dějepiscem Josephem Flaviem, svěřila tento úkol Nimrodovi, mocnému lovci a králi. A tak v Brueglově verzi přichází král osobně.
Babylonská věž, každý detail očíslovaný

| # | Detail | Co to je | Kde to najdete |
|---|---|---|---|
| 1 | Nimrod | Král, který dal věž postavit, v bílém plášti a s korunou | Vlevo dole, mezi dvořany |
| 2 | Klečící kameníci | Dělníci na kolenou před králem | Vlevo dole, směrem ke středu |
| 3 | Kameníci | Muži, kteří kladivy a dláty sekají a opracovávají kvádry | Levý dolní roh |
| 4 | Signatura | „BRVEGEL. FE. M.CCCCC.LXIII“, vytesaná jako nápis | Na kamenném kvádru, dole vlevo od středu |
| 5 | Skála | Přírodní útes, kolem kterého je věž postavena | Pravá strana, v polovině výšky |
| 6 | Červená cihla | Novější zdivo, ještě neobložené kamenem | Horní patra |
| 7 | Šlapací kola | Muži, kteří chodí uvnitř kol a zvedají kámen | V obloucích, uprostřed |
| 8 | Domy | Chatrče a kůlny, kde dělníci už bydlí na římsách | Levá strana, na terasách |
| 9 | Velký jeřáb | Jeřáb se šlapacím kolem, který vytahuje kvádry z nábřeží | Vpravo dole |
| 10 | Přístav | Lodě vykládající stavební materiál | Úplně vpravo |
| 11 | Vor | Dřevo plavené po vodě | Vpravo dole |
| 12 | Město | Hustě zastavěné flanderské město rozložené po rovině | Vlevo v pozadí |
| 13 | Mrak | Počasí, které plyne pod vrcholem věže | Vrchol |
Král, na kterého se nikdo nedívá
Nimrod, číslo 1, je jediný na obraze, kdo je oblečený pro tu příležitost. Má korunu, dlouhý bílý plášť a zlaté boty a drží žezlo. Za ním se tlačí dvořané, po jeho boku muž ve žlutém. Před ním, číslo 2, padají kameníci na kolena se zdviženýma rukama.

Podívejte se za ně, na číslo 3. Kameníci v rohu neklečí. Jeden sedí na kvádru a zřejmě si zrovna přihýbá. Další dál pracuje dlátem. Jejich nářadí leží rozházené po kameni. Bruegel namaloval krále jako nafoukaného návštěvníka a dělníky jako lidi, kteří mají práci, kterou musí dokončit. Zdá se, že o tesání kamene věděl víc než o králích.
Bruegel signoval obraz na jednom z těch kvádrů, číslo 4. Písmena vypadají, jako by byla vytesaná přímo do kamene: BRVEGEL, FE jako fecit, tedy „zhotovil“, a rok římskými číslicemi. Malíř dal své jméno na staveniště, do lomu, mezi kameníky.
Proč vypadá jako Koloseum
Ustupte a podívejte se na věž jako celek. Prstenec za prstencem oblouků, stoupajících a zužujících se. Jestli vám připomíná římské Koloseum, není to náhoda. Bruegel byl v Římě kolem roku 1553 a ruinu musel vidět. Grafiky římských památek, z nichž mnohé vydával jeho vlastní antverpský nakladatel Hieronymus Cock, byly všude. Oblouky, klenby a zakřivené zdi jsou římské inženýrství.
Proč by flanderský malíř oblékl Babylon do podoby Říma? Nikdo to neví jistě. Křesťanští autoři odedávna četli „Babylon“ z Apokalypsy jako Řím a v 60. letech 16. století, kdy reformace rozdírala Nizozemí, mělo to přirovnání skutečný osten. Jiní vidí prostší myšlenku: Koloseum bylo nejslavnější ruinou Evropy, stavbou, která kdysi vypadala věčně a teď sloužila jako lom. Brueglova věž se zároveň staví i rozpadá.
Staveniště s osudnou vadou
Tady je detail, který milují inženýři. Podívejte se na oblouky ve spodních patrech. Nejsou postavené vodorovně. Každý prstenec věže je ve skutečnosti rampa stoupající ve spirále a stavitelé osadili oblouky kolmo ke svahu místo na rovné lože. Každý oblouk je nakloněný. Skutečná budova postavená takhle by nikdy nevydržela stát. Bruegel ukazuje dílo odsouzené k nezdaru dřív, než Bůh vůbec něco udělá.

A to není všechno. Spodní patra nejsou dokončená, přestože horní už rostou. U paty vystupuje holá skála. Věž je postavená kolem přírodního útesu, číslo 5, a na pravé straně je vidět, kde zdivo končí a začíná skála. Výš, číslo 6, ustupuje kamenný obklad hrubé červené cihle, vnitřní konstrukci, která ještě nebyla obložena. Některé části u paty už vypadají, že se drolí.
A žijí na ní lidé. Na římsách, číslo 8, stojí chatrče, kůlny a stříšky, suší se prádlo, stojí vozíky. Dělníci se nastěhovali dřív, než je stavba hotová. Uvnitř dvou velkých oblouků, číslo 7, chodí muži v dřevěných šlapacích kolech a navíjejí lana, kterými se zvedá kámen. Dole u nábřeží, číslo 9, vytahuje mnohem větší jeřáb se šlapacím kolem kvádry z lodí. Byly to skutečné stroje na skutečných staveništích Antverp 16. století, namalované s péčí inženýra.
Antverpy v přestrojení
Podívejte se na pravý okraj, číslo 10. Přístav je plný lodí a po vodě připlouvá vor se dřevem, číslo 11. Vlevo, číslo 12, se po rovině rozkládá město se strmými střechami a kostelními věžemi. Tohle není starověká Mezopotámie. Vypadá to jako flanderské město a rušný přístav hodně připomíná Antverpy, tehdy jedno z nejbohatších obchodních měst Evropy a místo, kde lidé odevšad mluvili všemi jazyky.
Město, které si myslí, že dokáže postavit cokoli, plné kupců a cizích jazyků, je dobrým místem k vyprávění příběhu o Babylonu. Jongelinck, bohatý antverpský obchodník, si ho pověsil na zeď. Jestli ho bral jako varování, nebo jako lichotku, se už nikdy nedozvíme.
Úplně nahoře, číslo 13, pluje pod vrcholem mrak. Věž je už vyšší než počasí.
Menší věž v Rotterdamu

Bruegel namaloval věž přinejmenším ještě jednou. Takzvaná Malá babylonská věž patří Museu Boijmans Van Beuningen v Rotterdamu. Je zhruba poloviční výšky i šířky než vídeňská deska, 60 × 74,5 centimetru, a není datovaná; většina badatelů ji klade kolem roku 1563 nebo o něco později.
Nálada je jiná. Není tu Nimrod ani rušné popředí. Věž je tmavší a mnohem dál rozestavěná, stoupá do mraků a lidé jsou skoro příliš malí, aby byli vidět. Hlavní budova Boijmans je zavřená kvůli dlouhé rekonstrukci a obraz byl vystaven v muzejním Depotu a zapůjčen do zahraničí, takže pokud chcete vidět obě věže na jedné cestě, ověřte si to předem.
Lovci ve sněhu a Babylonská věž: časté otázky
Kde visí obraz Lovci ve sněhu?
Ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu (Kunsthistorisches Museum), v sále X obrazárny v prvním patře. Visí ve stejném sále jako Babylonská věž a deset dalších Brueglových obrazů.
Jak velký je obraz Lovci ve sněhu?
Asi 117 × 162 centimetrů. Je to olej na dubové desce, ne na plátně, datovaný rokem 1565.
Co znamená obraz Lovci ve sněhu?
Zobrazuje prosinec a leden v cyklu šesti obrazů ročních období. Při pozorném čtení je o nepovedeném lovu. Tři vyčerpaní muži se vracejí domů s jedinou liškou, zatímco vesnice dole dál bruslí, vaří a hasí hořící komín.
Kolik Babylonských věží Bruegel namaloval?
Dochovaly se dvě: velká verze ve Vídni z roku 1563 a menší v Rotterdamu. Třetí, miniatura na slonovině namalovaná v Římě, je doložena ve sbírce Giulia Clovia, ale ztratila se.
Proč Babylonská věž vypadá jako Koloseum?
Bruegel viděl Koloseum v Římě kolem roku 1553 a římská architektura byla v Antverpách dobře známá z grafik. Volba může nést i poselství, protože křesťanští autoři Řím často nazývali „Babylonem“, badatelé se však neshodnou, jak ostře to bylo míněno.
Kolik Brueglových obrazů je ve Vídni?
Dvanáct, největší sbírka jeho obrazů na světě a zhruba čtvrtina z přibližně čtyřiceti dochovaných.
Na co se v sále X dívat
Uměleckohistorické muzeum stojí na Maria-Theresien-Platz ve Vídni, naproti svému dvojčeti, Přírodovědnému muzeu. V době psaní tohoto článku uváděl web muzea otevírací dobu denně od 10 do 18 hodin, ve čtvrtek do 21 hodin. Vstupenka pro dospělé stála 22 eur online a 24 na pokladně a návštěvníci mladší 19 let mají vstup zdarma. Otevírací doba i ceny se mění, proto si je před cestou ověřte. Naše stránka o Uměleckohistorickém muzeu má Lovce ve sněhu a Babylonskou věž jako audio zastávky.
Jděte ve čtvrtek večer, kdy je v sále klidněji, a počítejte nejméně se čtyřiceti minutami.
Začněte Lovci z druhého konce sálu. Nechte diagonálu stromů, aby vám stáhla pohled dolů z kopce a dál k horám. Pak přistupte blíž a jděte opačně: liška, psi, štít na jediném háku, oheň, bruslaři, hořící komín ve vesnici. Zblízka má postava na ledě velikost zrnka rýže. Když na tu vzdálenost běží Chiaro, příběh o patronovi lovců na štítu hostince přijde přesně ve chvíli, kdy najdete na štítu jelena a všimnete si, že se chystá spadnout.
Pak se otočte k Babylonské věži a udělejte totéž. Ustupte a podívejte se na celou věž proti nebi. Potom se nakloňte ke spodním patrům a hledejte nakloněné oblouky, šlapací kola, chatrče na římsách, kameníky, kteří odmítají pokleknout, a signaturu na kvádru.
Než odejdete, podívejte se na Pochmurný den a Návrat stáda. Jsou to sourozenci Lovců, namalovaní ve stejném roce do stejné jídelny, a vidět tři z nich pohromadě je to nejbližší, co se dá zažít k pobytu v Jongelinckově domě.
Jestli vás takové pomalé, očíslované dívání baví, stejná metoda funguje na Rembrandtův přeplněný obraz domobrany v článku Noční hlídka, všechny postavy určené, i na Brueglova velkého předchůdce v Boschově Zahradě pozemských rozkoší. Když už jste ve Vídni, Klimtův Polibek je v Belvederu, kousek tramvají. A celá série, obraz po obrazu, je shromážděná v článku Slavné obrazy, každá postava určená.
Lovci na kopci nevědí, že je někdo pozoruje. Myslí na večeři. O čtyři a půl století později za nimi na té cestě pořád stojí davy a dívají se tam, kam oni se nikdy nepodívají: dolů na led, kde se všichni ostatní baví.